! Fanfiction !

Je už pozdě večer a já si balím poslední věci, které si sebou beru do Magdeburku za mojí babičkou, kde jezdím každým rokem se svojí nejlepší kámoškou Petrou. Ještě před tím než jsem šla spát jsem si zapla rádio, když v tom nemilé překvapení- zase hrajou to blbé Tokio Hotel a tu jejich pošahanou písničku Durch den monsun. S nechutí jsem rádio vypla a snažila se usnout. Netrvalo dlouho a už jsem spala. Když jsem se ráno probudila, otočila jsem k sobě budík a zjistila, že jsem mohla ještě 2 hodiny spát. Jednu hodinu jsem využila na opakování důležitých německých slovíček. Druhou na čištění zubů a celkovou úpravu. V 6 hodin uslyším troubení. Vykouknu z okna a uvidím taťku jak sedí v autě a čeká jenom na mně. Naložíme bágly do auta a vyjedeme. Ještě se stavíme pro Petru a můžeme pokračovat v cestě na letiště. . Let byl docela poklidný až na to, že se Petra pozvracela. Po hodině jsme dorazily na letiště do Magdeburku. Kousek od tama byla autobusová zastávka. Došli jsme na ni a počkaly na nejbližší autobus. Po chvíli čekání jsme se konečně autobusu dočkali. Jediné volné místa byly za dredatým klukem a jeho černovlasou holkou. Od začátku nám přišli nějací divní. Pořád se na nás otáčeli jako kdyby na něco čekali. Když autobus zastavil nevystoupily jsme jenom my, ale i oni. Celou cestu šli za náma. Za pár minut jsme dorazily k babičce. Ta nás přivítala jejím nejlepším štrůdlem. Chvilku jsme si povídali a pak si šli vybalit. Babička odešla pokecat za sousedkou a my jsme šli na nedaleké koupaliště. Bylo tam celkem málo lidí, na to jak velké to bylo koupaliště. Roztáhli jsme si deku a šli do vody. Chtěla jsem Petře ukázat jak dobře umím plavat pod vodou. Petra kývla a já se ponořila pod vodu. Když mi docházeli síly a chtěla vyplavat objevilo se nade mnou lehátko. A marně jsem se snažila vyplavat ven ale to lehátko bylo pořád nade mnou a nechtělo mě pustit. Bušila jsem do něj ať odplave, ale žádná reakce. Po marném snažení lehátko konečně uhlo. Pomalu jsem vynořovala hlavu z vody a uslyšela jak holka na lehátku řvala: "to jsi ty ta mrcha co mi buchala do lehátka." A zatlačila mi hlavu zpátky pod vodu. Najednou jsem ucítila jak mě Petra chytila za ruku a vytáhla z vody. Když jsem se k nim otočila všimla jsem si, že je to holka z autobusu která seděla před námi. Začala jsem na tu holku nadávat: "Ty krávo pitomá, kdyť si mě mohla utopit." Byl tam i ten její dredatý kluk ten se nemohl udržet smíchy. "Já nejsem holka. Já jsem Bill Ka…" rozčiloval se ale já jsem mu skočila do řeči: "Mě je úplně jedno kdo jseš." A vylezla jsem z bazénu. Na druhý den se nás babička zeptala: "Nechtěli byste jít se mnou opýkat k sousedům?" byla to lákavá nabídka, protože nám babička prozradila, že Kaulitzovi mají kluky dvojčata v našem věku. To jsme si nemohli nechat ujít. Kolem 6. jsme se začli připravovat. Když jsme dorazily na zahradu krásného domečku čekalo na nás nemilé překvapení. U krbu seděl byl a to jeho dredaté dvojče, které se mimochodem líbilo Petře. Když si nás všimli ušklíbli se, nechutně vstali od krbu a chtěli se nám představit. Bill ke mně natáhl ruku a já mu řekla: "My už známe!" a přistoupila jsem k tomu dredatému. "já jsem Tom" řekl "A já Tereza" dodala jsem. Paní Kaulitzová nám řekla ať si jdeme sednout ke stolu. Na mně vyšlo místo vedle Billa. Když to Bill viděl nabídl se, že udělá špekáčky, aby vedle mě nemusel sedět. Netrvalo to dlouho a špekáčky byly hotové. Bill si mně s obsluhováním nechal až na konec. Začal sundávat špekáček z jehlice, když v tom mu z ničeho nic vyjel z ruky a spadl na mojí novou béžovou minisukni. Chtěla jsem na něho zařvat, ale než mi to vyšlo z úst Bill řekl: "sorry" Tom se začal řechtat jak úchyl. Když paní Kaulitzová uviděla čemu se Tom směje zařvala na billa: "Bille ty jsi ale nešika. Dojdi pro nějaký ubrousek!" Bill na nic nečekal a běžel dovnitř. V mžiku byl zpátky z ubrouskem v ruce. Když v tom se ke mně začal sklánět s tím, že mi tu skvrnu utře sám. Pleskla jsem ho po ruce a on se na mě vyděšeně podíval a sedl si na svoji židly. Dospělí se rozhodli, že si zajdou dát kávu. Když odešli Tom se zvedl a zapnul CD. Jakmile jsem uslyšela začátek písničky zhrozila jsem se. Bylo to Tokio Hotel. "Tome prosím tě nezapneš tam něco jiného?" požádala jsem Toma. "Ale proč,?" zeptal se Tom. "Já je totiž nesnáším."

(Sima, Kaja)