! Fanfiction !

Betys se na Billa zacení a jde k sobě, když si konečně obě zbalíme, Bill mi teda moc nepomohl,
- zpíš to celý ztěžoval - ale to sem neřšila. Jenom sem Mamce napsala SMS a okamžitě sem vypla mobil, pže by mě zabombardovala telefonátama.

Cestou děláme strašnej bordel a celou dobu se porát něčemu tlemíme.
Když zastavíme, před hotelem. Kluci se zarazí a kouknou na nás Bill pokrčí ramenama a vyleze, ozve se hroznej jekot holek, nakloní se zpátky do auta a podá mi ruku. Překvapeně na něj kouknu, naznačí mi ať jdu s ním, tak ho poslechnu.
Sotva vylezu z auta uvidím nehorázně velkej dav faninek, terej, když mě vidí,
jak se vedu za ruku s Billem okamžitě zmlkne. Nevině se na ně uculím a ony se dají do řvaní a ječej tam něco v tom smyslu

"Ať vám to vydrží!" a
"Přejeme ti to Bille." pak se tam nahrne hromada novinářů

"A do prd...!" slyším Billa, ale nedořekne to, pže novináři sou moc blízko,
místo toho na mě hodí andílkovskej pohled

"Běháš rychle?" zarazím se
"Co? Na c..." Nedořeknu to, pže se na nás novináři rozběhnou a mi musíme trtat do hotelu. Tam čekáme na Betys s Tomem a ostatní.
Když sem vběhnou, nemůžu si nevšimnout, menšího detajlu. Betys s Tomem na všechny se culí, drží se za ruce a pak se začnou líbat,
nikdo jinej si toho očividně nevšiml. Tázavě se kouknu na Bětu ta se zaculí a kývne.
Pak nám donesou kufry, takže si vezmem klíčky od pokojů a jdeme nahorů. Na začátku chodby se Bill zarazí.

"Hej! Na co nám vlastně je 7 pokojů?" koukne na nás
"No, dva pro nás." řerne Gusťa a vezme Billovi z ruky dva klíče,
jeden dá Georgovi a zalezou na pokoj. Kouknem na klíče - je jich tam pět

"Ale pro..." Tom to nedořekne, pže zpoza Billa vyjde nějakej chlap
"A tenhle je pro mě." vezme si jeden klíč, kluci na něj chvilu koukaj
(byl to jejich manager)

"A on má přijet ještě někdo?" zeptá se Tom
"Ne." vezme zbývající klíče, dva dá klukům a strčí je na pokoj, další dva dá nám a dovede nás k těm našim.

"Holky? Potřeboval bych si sáma potom promluvit, tak kdybyste byli tak hodný a stavily se. Nejdřív si ale běžte vybalit."
Asi za hoďku mám všechno hotový, takže nemám co dělat. Skočím se mrknout k Bětě a zjistím, že sme na tom stejně, takže se vydáme k manažérovi. zaklepem

"Je otevřeno - teda aspoň si to myslím!" vejdeme dovnitř, sou tam i kluci a očividně se baví setejně jako ve škole, manager jim tam dělal nějakej výklad o správným chování,
bo co a když uviděl nás úplně se rozzářil, dovedl nás ke křeslům.
Sem to jen tak zhodnotila pohledem a koukla se na Billa, zpátky na křeslo, pokrčila sem ramenama.

"To je dobrý." a sedla sem si Billovi na klín, Betys udělá to samí. Manager se na chvylku zamyslí, kluci jenom čekaj co z něj vyleze

"O tom sem s váma chtěl taky mluvit." řekne po chvíli. Všichni se na něj otočí a čekaj co ze sebe vymáčkne.

"Měli ste mi říct, že nepojedete sami (koukne na nás), teď toho budou plný noviny, a bůhví co ještě! Doufám, že vám to aspoň vydrží ať z toho nejsou další drby." plácne sebou do jednoho z křesel který nám nabízel.

"Jak si vlastně představujete, to vaše chození? Vy máte teďka hodně koncertů, rozhovorů adalšch věcí. A vy (kouknena nás) máte problém." okamžitě se chopím slova

"A jakej?" koune na mě a usměje se
"No, z tohodle hotelu bez doprovodu bodyguardů asi fakt ven nemůžete, protože na vás budou vyset miliony novinářů." opřu se o Billa

"A je to v prd***!" Manažer se usměje a Běta si něco uvědomí
"A jak se dostanem do obchodů?! To zamnou vždycky poleze někdo z ochranky?" manažér s úsměvem kývne

"Dobrovolně se vzdávám nákupů!" Betys se schová Tomovi pod mikynu, všichni se rozesmějem