! Fanfiction !

U Běty:
Vyběhnu ven, Tom mi je v patách. Zastavím se a rozhlížím se a přitom přemýšlím kam by mohla jít.

"Co se vlastně stalo?"
"Natt, je moje dvojče."
"A?"
"Kdyby si měl dvojče tak to pochopíš. Jde o to, že se někdy prostě cítíme stejně."
"Jo, tak to chápu! Ale někdy mi to leze krkem."
"Ty máš dvojče?" Tom se usměje
"No jo no, Billa."
Všude bylo strašný ticho který narušovalo jenom cvakání koleček v mojí hlavě.
Trvalo celou věčnost neš mi došlo co právě tom řekl.

"Ty?" rozhodil rukya dostával země výgeb
"Já!"
"No to je teď každopádně jedno!" A jdu se porozhlídnout po parku.

Zpáky u mě:
Běžím co nej rychleji můžu ani nevnímám kam, až doběhnu do slepí uličky.
Zazmatkuju, nevím kam jít, nevím co to doněj vělo, nevím ke sem, nevím nic!
Ale jakmile za sebou uslyším jeho kroky vystartuju proti plotu a už sem na druhý straně ani nevím jak sem se přes ten plot dostala a trtala sem dál až sem doběhla do další slepí ale tam už nebyl žádnej plot, ale byl tam postavěšnej nějakej barák,
rychle sem se schovala za schody a čekala sem jestli o mě ví nebo ne.

"Halóó? Stejně se předemnou neschováš, stejně si tě najdu!"
Čekala sem až projde kolem a vyběhla sem na druhou stranu, jen sem slyšela jak za mnou řve.

"Ty mrcho! Tak ty si semnou budeš hrát jo?!!"
Nevnímala sem ho a běžela sem pryč už sem byla strašně vysílená ale i tak sem běžela dál.

Vběhla sem do nějaký ulice, uviděla sem tam nějaký tři kluky ale to teť nebylo hlavní, prolítla sem tou uličkou a chtěla sem se schovat, ale vyčerpáním se ni podlomili nohy, a já se sesypala na zem, musela sem tak vydržet protože v tu chvíli tamtudy procházel Petr, jakmile odešel ještě sem tak chvilku zůstala, ale když sem chtěla odejít, zvedla sem se a udělala sem asi pět kroků a zase se mi zamotaly nohy, ale už sem to neustála a majzla sem sebou na silnici, zůstala sem tam ležet a snažila sem se uklidnit. po chvilce sem se pomocí stěny zvedla a jen tak tak sem zalezla za výčnělek zničenýho domu, jakmile Petr prošel tou uličkou, podlomili se mi nohy a já zůstala ležet na zemi.

Uslyšela sem hlasy a kroky který se ke mě přibližovaly, okamžitě se posadím
sou to ti tři kluci který sem viděla snažím se odsunout od nich dál.
Jeden z nich to pochopí a zastaví ostatní.

"Počkejte!" všichni zastaví a čekají co udělám, sem strašně vyčerpaná a jen ponich těkám pohledem, jeden znich kemě udělá krok má krátký světlý vlasy to je asi všechno co sem pochytila, ale já se rychle odsunu dál. Otočí se a jde k ostatním.

"Bille! Běž k ní ty, seš víc zženštělej pustí tě k sobě." stojí zádama ke mě, takže jim moc nerozumím. Jeden z nich dá ruce v bok a ostatní se potichu smáli

"Ti dám zženštělej! Co mám dělat?"
"Hlavně na ni pořád mluv, a pokud budeš chtít něco udělat tak jí to řekni! Vypadá vyčerpaně vezmeme ji k nám na pokoj a ráno až se vyspí tak se jí zeptáme kdo je." Otočí se na mě. Proběhla sem snad půlkou Magdeburgu a zamnou byl pořád Petr, neděla sem co jsou zač, ani co se mnou chcou dělat.

Jeden z nich ke mě příjde dost váhavým krokem nechám ho, když si ke mě klekne trošku sebou cuknu,
ale nestáhnu se, když ke mě natáhne ruky, aby mě mohl vzít do náručí,
trhnu sebou a odsunu se a z očí mi jde jasně vyčíst hrůza zarazí se a natáhne ke mě ruku

"Nemusíš jít jestli nechceš." Mluví strašně příjemný hlasem, chvilku se rozmýšlím, ale pak mu ji podám taky.

Usměje se a pomůže mi zvednout se, ale zase se mi podlomí nohy.

"Můžu?" jenom přikývnu a on mě vezme do náruče, chytnu se mu okolo krku a nehodlám se ho pustit.

"Ten kluk co tu byl. To honil tebe?" přikývnu a hlavu opřu o jeho rameno.
Vím že mi nic neudělá, neim proč, ale vím to.

Už se mě na nic neptal za coš sem mu byla vděčná. Došli sme do nějakýho bytu, donesl mě do ložnice a položil mě na postel. Chvilku ještě otom všem přemýšlím, ale nakonec usínám.

U Běty:
Jdu pořád dál, ale pak se zarazím a jdu zpátky do klubu

"Kam jdeš?" Volá za mnou Tom, kterej běžel celou dobu za mnou
"Třeba se vrátila." Tom kývl, jako, že chápe a pak sme prolezli celou halu, ale nikde sme jineviděli. Vrátili sme se k baru.

"Jamesi!"
"Áno?"
"Brala si ocať Natt klíče?"
"Klíče? To jako od pokoje?" sem na něj hodila blbej pohled
"Vážně si myslíš, že by zrovna ona něco takovýho udělala?" se zamračí
"Asi ne."
"Asi určitě! Tak brala si ty klíče?"
"Jakó, jestli teda myslíš od motorky tak ty né."
"Skvělí, tak mi je dej!!"
"Ale opovaš s ní dělat blbiny! Jinak mě zabije."
"Jasně! A dík!!" Vyběhnem ven.
"Umíš tořídit?" vyjedu na Toma
"Trochu."
"Aha! Tak, že to vezmu já."
Když konečně najdeme tu pravou
(Je jich tam snad 50), okamžitě vyjíždíme tím směrem kde sem vyděla někoho běžet. Projíždíme každou ulici, ale nikde nikdo není.
Asi o půl půl jedný sem musela zastavit, protože Tomovi někdo volal a on mu nerozuměl ani slovo.

"Běto, musím mutně jet za klukama, pej je to neléhavý."
"Kudy?" Když mi Tom konečně popsal cestu
(tak, že se to dalo pochopit - to mu trvalo docela dlouho) okamžitě sem tam vyjela -čím dřív tam budem tím dřív pojedem zpátky, hledat Natt-
Když dorozíme Tom trvá na tom ať jdu s ním, nijak neprotestuju sem unavená a když mi nabízí kafe neodolám, vyliju do sebe tři hrnky a čekám na Toma kterej se tam oněčem dohaduje s klukama, nakonec někam odejdou a za chvilku slyším Toma jak řve:

"BĚTÓ!!" jeho nad šení však schladí Bill
"Vole, brácha drž hubu!"
Pomalu se zvednu a jdu za ním, všichni tyři sou vecpaní ve dveřích. Když k nim dojdu hned se rozestoupí abych vyděla. Jen valím voči
"Kde,... kde.." ale slova se ujal Gustav

"Byli sme před barákem, a ona vběhla,.. nó spíš vlítla do tý ulice pořád se za sebe ohlížela.
Pak se schovala a chvylku potom tudy prošel nějakej kluk. Chtěla odejít, ale byla vyčerpaná zhroutila se, tak sme ji s klukama donesli sem." Zakončil svůj proslov Gustav
Sem se zasmála
"Nenaž se mi tu namluvit, že vás k sobě jen tak pustila."
Tom se pomalu otočil na Billa a obočí měl snad metr nad hlavou.Pak se začal smát Gustav mu zakryl pusu

"Ten vůl nemůže být chvilku zticha!" Bill se na Toma zaksichtil
"Musel ji brát Bill." doplnil Gustava Georg
"Ehm, chápu." sem se musela hódně přemáhat aby sem se nezačala smát.
"A... hm... mohlabych...mohlabych tu přespat?" Tom se narovnal
"Jasně! Že se ptáš!" Bill protočil oči ale rači nic nenamítal protože by to Tom překroutil proti němu zkrz Natt.