! Fanfiction !

Tak sme se domluvily s Billem, že mu to oblečení pošlem
-teda spíš Běta já sem se bavila s Tomem.

Pak přišlo nařadu loučení (to já nesnáším), se všema to bylo, jen přátelský obětí a pusa na tvář, kdyš sem se měla loučit s Billem trochu sem znejistěla, pomalu sem se k němu rozešla, ale Gusťa mi (S úsměvem na rtech) podkopl nohy. Bill mě chytil, ale je tu jeden problém -stejnej jako posledně. Tom zpozornil, od někaď vylovil foťák a už sme zabírali snad 8 fotek.

"Díky, ale….. můžeš mě -když už musíš- chytat trochu níš?!" Bill rychle poslechl, chytl mě v pase a nahodil nevinej pohled, pak mi pomohl postavit se.

"Díky." Dupnu na nohu Gustavovi, kterej začne dělat, že ho to strašně bolí a hypl na mě, tak, že sem spadla Billovi do náruče, chytla sem ho okolo krku a on mě okolo pasu. Chvilku sme si navzájem dívali do očí, pak sem slyšela Toma

"Já to říkal!" sem sebou trhla a rychle sem se pastavila a normálně sem se s ním rozloučila, prostě sem ho jenom obejmula a místo pusy sem mu řekla

"Ahoj." (ať si toho váží já takhle zdravým jenom pro mě významný lidi! Ale on si přišel ošizenej nebo co a), tak mi tu pusu dal sám sem se naněj podívala, jestli to myslí vážně, protože sem zrovna tohle, zrovna odněj fakt nečekala! A uš zase! Tohle není fér vždycky kdyš se naněj podívám, tak je to přímo do očí a vždycky uhnu teprv, až když si toho každej všimne a třeba jako teď Tom, si to i vyfotí. Běta mě chytne za ruku a táhne mě pryč (konečně) se vzpamatuju a jen za nima zavolám

"Ahoj!" a uš je nevydím, protože mě Běta pořád táhne. Dole zpomalí.
"Tak co?" hodím na ni tázavej pohled
"Co, co?" protočí oči
"Co ty a Bill!" se zastavím
(nějak sme si ani jedna nevšimla, že na nás koukaj z okna.)

"Jak, co já a Bill?" Chytne mě za loket a táhne dál

"Nedělej ze sebe blondýnu! Jde na tobě poznat, když se ti někdo líbí a u Billa až moc." Vytrhnu se jí

"Líbit se mi může, ale taky by se musel podle toho chovat!" a šla sem rychle dál, Běta chytla výtlem

"Si to nezapírej! Jedeš po něm na plný čáře! A…."

"Jela! Minulej čas Běto, minulej! A minulost je to co už nejde dát zpátky. Ber to laskavě na svědomí, jo?" Ale ona se nenechá

"…A je to jeden z mála kluků kterej ti řekne co si o tobě myslí a to na rovinu! Mám zato, že to se ti u kluků líbí, nebo né?" protočím oči

"Bóže mít dvojče je někdy tak otravný!" jen se usmě je a mlčí. Ani né za půl minuty po mě zase vyjede.

"Chodila by si s ním?" zastavím se a vyvalím oči

"Ne!" pokrčí rameny

"Takže jo." A pokračuje dál v cestě. Rychle ji doženu

"Hele, dokážeš si představit jak bych vypadala? A navíc, hledám kluka pro kterýho budu na prvním místě."

"No tak jek bys vypadala, to je mi hned jasný, protože by si tě Magdeburský histerky podaly až přijedem zpátky. A když seš u toho kdo je na prvním místě,….. tak co to bylo s Lukášem?"

"Ale to bylo o něčem jiným! Už sme spolu chodili dva měsíce předtím."

"Ahá." Tu její ironii já někdy tak nesnáším

"A můžu se ještě zeptat?" jen se na ni podívám a ona pokračuje

"Když se ti teda jenom líbí, tak co ty vaše vzájemný hipnotizace?"

"Ty sis ten proslov chystala hodně dlouho, že jo?" přikývne

"Jo jo! Takže co mi povíš na tohle?" sem se chystala něco namítnout, ale nepustila mě ke slovu

"A nehraj si tu na tu hodnou!" zamračím se
"Ale já tu sem ta hodnější!" se namě ironicky zaksichtí
"Dokaš to!" se zamyslím
"Jak dlouho si chodila s posledním klukem? A jak dlouho po tom předtím!"
"Chodila sem s ním así,… pět měsíců."
"No vidíš!" se ušklíbne
"A jak dlouho ty?"
"Já, čtyři." Se začala smát
"Ty mi tu vyčítáš, že sem,…… společensky založenej člověk a přitom s klukama vydržíš kratší dobu něš já!"

"Ale tohle se nepočítá!"

"Dobře tak něco jinýho!" bože, ta si věří!

"S kolika si chodila, za poslední 2 roky?" vyplí a mě

"Já? S pěti."

"Já, así s desíti?" vyvalím voči

"Ajo, já zapoměla slečna vede krátkodobý vstahy."

"Hahaha!"

"Kolik si jich vynechala?" vystřelím na ni, když to nečeká

"Hey! Jak to můžeš vědět?!" začnu se smát

"Jednoduše. Znám tě, a seš moje dvojče!"

"Když už tak seš ty moje dvojče a né já tvoje." Zastavím se

"Říkáš ty, ale co když si nás naši spletli a já sem starší? Někdy tomu tvoje chování naznačuje." Běta se pro mě vrátí a táhne mě pryč

"Tahle rači nebudeme řešit." Se začnu smát
"Proč, máš strach, že bych mohla mít pravu?" jenom se namě podívá neurčitým pohledem

"Tak co, už sis rozmyslela to s tím Billem?" okamžitě se přestanu smát a zastavím se
"Musíš ho do všeho pořád tahat?!" vyjedu nani, jenom zamrká a čeká až se naní vyřvu

"Nic s ním nemám! Možná se mi líbil, ale to je asitak všechnon a je moje věc ským bych chodila a ským né! Stejně jako je moje věc, že…" narovnala se a čekala co řeknu

"Že co?" se na ni podívám, ale nic neřeknu. Chytne mě kolem ramen
"Ájé, naše holčička se nám zamilovala."
"To není pravda!" bráním se, ale už tím jak sem na ni vyjela sem se trochu víc prořekla.

Zbytek cesty sme mlčely a pořát sme se smáli každý ptákovině.