! Fanfiction !

Chvilku ho nechám při tý myšlence, že mě 'strašně' strapnil ale pak se za ním rozejdu, cestou vezmu Georgovi Red Bull a rázovala sem si to k Billovi. Ten se zastaví

"Vidíš já bych ti ani nepoděkoval!" podívám se na něj nedůvěřivým pohledem
"Ty výš co to slovo znamená?...." Všichni se zastavili a čekali co mu (zase) provedu
"....Tak a teď upřímě." Bill se zarazil. Chytla sem ho za poutko u těch kraťas a přitáhla sem si ho blíž
(Tom si neodpustil pár komentářů), teď už naněm bylo poznat jak je nejistej.

"Víš že, ještě ani né před půl hodinou si mi přišel jako docela milej kluk?" otevřela sem tu plechovku, naštěstí si toho nevšiml. Ale Tom to zjevně pochopil a začali mu cukat koutky.

"Vážně?" koukl na mě Bill

"Jo!" zarazila sem se, takovou radost mu dělat nebudu!

"Vlastně,... uš ne!" chrstla sem mu ten Red Bull do rozkroku. a Radči sem se šla schovat za Toma.

Bill chvilku (neš mu to došlo) těkal pohledem ze mě , na svůj rozkrok a pak spátky na tu plechovku, kterou sem pořád držela. Jakmile mu to konečně došlo, začal mě honit, chtil mě zrovna v tý chvíli, kdy mě Tom podkopl nohy,

takže sem se na něj nalepila, měl co dělat s vyvažováním, ale stihl se chytit Běty, která se snažila zdrhnout, tak se rychle chytla Toma,

ale to už Bill neustál a všechny nás stáhl doi vody. G a G z nás dostali další záchvat smíchu se jim ani nedivým. Lidi na nás čuměli jak na blázny hlavně na Toma s Bětou (Běta měna půjčený tryčko a mikynu od Toma). Chvilku sme tam blbli, ale ta voda byla strašně ledová aktomu ještě pršelo, takže sme šli zpátky na hotel.

Koupelnu zabrali první kluci, když sme byli na řadě mi, nemohlisme se shodnout (jako vždy) která půjde první, takže sme si daly "zvody", ale v půlce sme se zastavily a začaly sme na sebe navzájem řvát

"První jdu já! Ty tu nemáš oblečení!!" kolem nás prošel G, G a Tom

"Nám to nevadí." A párkrát nevině zamrkali

"To určitě!"

"Dobře tak vám něco pučí Bill." Zesmutněl Tom, zato Bill se narovnal

"Ne! Zapomeň!

"Brácha ty si vůl!" (ono Billovo oblečení nám bylo hodně uplý přes prsa - Tom věděl proč to říká). Tom ho jenom spařil pohledem a šel k sobě do pokoje. zachvilku nám donesl nějaký svoje trička -nic výc sme nepotřebovaly, protože sme se v nich skoro stratily.
Do oběda sme tam strašily v Tomovejch tričkách.

S Bětou deme pro zmrzlinu - kluci už ju sežrali - jo, jenomže sme musely vlíst ven, ale ono pršelo, takže sme to rychle proběhly,

kdyš sme šly zpátky, na chodbě byla tma (byla bouřka a hodně šero), sem se soustředila, hlavně na zmrzlinu a nevnímala sem okolí, takže sme se ani nedivila když sem do někoho vrazila. Ten dotyčnej se mě asi lekl ajak uskočil tak šlápl na Bětu,

která si zavazovala tkaničku, a hodil přezňu hubu, kdyš se zvedl tak vrazil mě hlavou do nosu (sem mu šla pomoct), takže sem ležela nakonec já. Ten dotyčnej mě vzal do náruče a odnesl mě na pokoj. Sem si nemohla pomoct, ale začala sem se smát

"To byla ale pecka!" dovedl mě dokoupelny

"No, to byla. Tvůj nos to dokazuje." Ale smál se taky. Nachvilku odešel pro obklad.

"Vem si odemě nějaký oblečení, v tom Tomovým, se divým, že sem se vás lek jenom já." Dal mi obklad za krk

"Náhodou, už sme se i vsadily. Leklo se nás přez 15 lidí!" sem se zvedla, ale podlomili se mi nohy, takže mě zase chytil.

"Díky." Sem se mu zadívala do očí. Má je tak strašně krásný, miloučký a… uš plácám pitomosti, nic z toho! Odtrhla sem od něj pohled.

"Chtěl sem ti něco říct." Otočila sem se naněj, ale pak do pokoje vlítli kluci

"Máš jít za Bětou!" sem se na ně zamračila

"A to mi to jdete říct,... všichni?" všichni si začali prohlížet kde jakou věc, aby nemuseli odpovídat. Takže sem radči šla, sotva sem za sebou zavřela dveře, tak bylo slyšet poznámky typu

"Co si tu s ní chtěl dělat?", nebo "Cos jí udělal, že sem přišla?" sem se tomu musela smát, ale pak mě uzemnila otázka od Toma

"Jak seš na tom daleko? A Bětu do toh odou fám tahat nebudeš!" sem byla zvědavá načem, ale nechtěla sem poslouchat, takže sem šla za Bětou. Ta seděla v křesle a o něčem premýšlela.

"No konečně! Tu na tebe čkám celý milénium!" vyskočila z křesla

"Volala mi Milča a řekla mi, že…." Toto řekla naprosto vážným tónem

"…..Jedeme domů!" skočila mi kolem krku, takže sme obě slítli na zem a obě sme zařvali

"Jede se dom!"

"Hey! Tohle mám říkat já!" pronese Běta svou oblíbenou větu. Všichni doteď nepřítomni (kluci) se nahrnou dovnitř

"Cože?!" nechápal Tom

"Kam se jede?" doplnil ho nechápající Bill

"Za tři hodiny, odjíždíme, no, spíš takhle, za tři hodiny - počítám k tomu i obchody - sme doma a za hoďku nám to letí."

"Já myslel, že bydlíte tady." Tom byl zmatenej

"A nikdy ti nebylo divný, že na sebe mluvíme jenom německy a naše čeština, je trochu víc doplňovaná němčinou?" Zakroutil hlavou

"Ne, mě to vyhovovalo." Sme se na sebe s Bětou podívaly
"Narodily sme se tady, ale když nám byl rok vzala si nás Milada k sobě, takže stejně jako vy bydlíte v německu tak i mi." Zakrátila to Běta

"Takže ste byly v děcáku?" zeptal se Bill
"Skoro. Rodiče se o náís vůbec nestarali, takže nám nezbylo nic jinýho. Si nijak nestěžuju. Zůstat tady tak,…." Sem ji zarazila

"To tu rozebírat nebudem!"
"Proč?" hodila na mě nechápavej pohled
"Protože to říkám! A Chtěla bych se taky něky vrátit, ono by to totiž bylo na další 4 hodiny." Založila ruce

"A to si myslíš, že tě budu jako poslouchat?" udělám to samí
"Ne!"
"Tak vidíš!"
"Já to totiž vým!"sme na sebe nasraně čučely, takže kluci už se chystali zakročit, když nám chtěly chtit ruce, tak sme uhly (oklucích sme nevěděly) a zařvaly sme na sebe

"Nechtoho nemělo by to cenu!"