! Fanfiction !

To ráno začalo jako každý jiný. V šest mi zazvonil budík, kterej sem jen vypla a spala dál. Asi za půl hodiny někdo otevřel okno, stáhl mi peřinu a nakonec mě polil vodou. Nechápavě sem se posadila na posteli a rozhlídna sem se po pokoji. U dveří stála Běta s kýblem vody, jen sem na ni vyvalila oči

"N-n-nehodláš to doufám ...." a už sem trtala do koupelny, protože Běta jen přikývla a přistoupila ke mě blíž. Cestou sem se, ale natáhla o kufr, ktrej ležel 2 metry od koupelny, a ještě sem slízla ledovou spršku

"Ups! Ujela mi ruka!!" Sem se začala smát
"Tak ruka, říkáš!" zvedla sem se a zachvíly sme se obě honily po celím domě, teda aspoň do tý doby než sme vzbudily naše. Mamka vylítla z ložnice, jenže v docela dost nevhodnou chvíli takže taky schytala spršku a rozječela se na nás jako kdybysme ju vyfotily nahou a ty fotky daly na net. Takže sme jí musely slíbyt, že to všechno uklidíme
(Cožli byl slib za všechny prachy, protože sme vytopily půlku baráku!). Jenže když tam na nás tak nádherně ječela, tak tím vzbudila taťku,kterej vylezl a řval na ňu ať sklapne, no a mamka zase řvala na něj ať na ňi neřve. Tak sme toho využily, vzaly sme si prachy a zdrhly sme do města.

- Jen,aby ste poochopily o co go! Běta je moje o čtvrt hodiny starší dvojče, povahově sme si 'docela' podobný, ale jinak sme úplně jiný! Naši nás měli v 17-ti, takže se vpodstatě vzali z povinosti, proto se maj ták 'rádi'. Vychovála nás Milada, ta bydlí v německu. Naši s naší výchovou neměly nic společnýho, jenom taťka. S ním byla vždycky prča. -

Jen tak sme si procházely obchody a jen sme se 'dívaly' co v nich maj, když sme vylezly snad z posledního obchodu kterej tu byl, zanesly sme si věci domů, ale jenom do našeho obydlenýho oddělenýho domku
(no, on to sklep původně být měl, ale mi to obsadily dřív, takže z toho je něco jako 2+1 - ale hodně malý.) a trtaly sme zase pryč. Zastavily sme se až někde u pizzerky, takžesme si střihly kdo půjde, padlo to na Bětu, takže trtala obědnat pizzu a já si sedla na lavičku a jen tak přemýšlím o tom jak se má Milča, když mi někdo hrábne na zadek. Strašně se leknu a seskočím z lavičky, culí se tam na mě, nějakej úhyl a de směrem kemě! Zůstala sem stát, protože sem nevěděla kdy příjde Běta, ale když ten dědek hnusnej byl skoro u mě, rychle sem začala couvat pryč. Rozhlídla sem se nikde nikdo, až vzadu postávali dva kluci, podívala sem se na ně a pak na to ho dědka, kterej mě zase chytl kolem pasu, takže sem se mu vytrhla a trtala sem za těma klukama.
-Lepší se cucat s klukem kterýho vidím poprvý v životě
(Doufám, že i naposled), než se nechat ohrabávat takovým úchylem!-

"Áhoj!" jenom aby si myslel, že sou to nějací známí. Jednomu z nich sem se pověsila na krk a začala sem se s ním líbat, otočila sem ho tak abych viděla na toho úchyla, kterej odcházel. Přestala sem se s ním líbat a koukám se za ním, právě vycházela Běta
(vycházela- ona vyběhla) z toho obchodu a omylem vrazila do toho pedouša, ten jí chytl kolem pasu, ale ona se mu vytrhla a po ksichtě mu rozmazala tu pizzu

"Si měl říct, že máš, hlad!" sem protočila oči
"Bóže, mít starší dvojče je tááák otravný!" a až teď sem si uvědomila, že porát vysím na tom klukovi. Tak sem z něj rychle slezla

"Jé! Promiň! Obvikle tohle nedělám .... . Na mím místě bysi udělal to samí,... -určitě! Fakt promiň a ...." prohlídnu si ho, do té doby sem do něj všechno hustila česky
"...Úúúúú!" rychle sem ho pustila a ustoupila sem o metr do zadu, byl to tiž Tom. Kterej na mě jen nechápavě zíral. Z toho klomatu se probudil, až když k nám doběhla Běta

"Nazdar! Proč si mi neřekla, že tady straší zase ten úchyl!?"
"Si byla v pizzerce, tak jak sem ti to mohla říct!?" řvaly sme na sebe německy
-hold síla zvyku. Ono se to už asi vážně nedalo poslouchat, protže se ozval Tom:

"Ehm, holky?" sme se na něj otočily
"Nešly byste s náma na oběd, když ste přišly o tu pizzu?" sme se na sebe podívaly
"Nóó, my vlastně ani nemůžem, a navíc sme před chvilkou utratily snad veškerý prachy." Vyhrkne Běta a já jen přikyvuju

"No, tak mi vám to cvaknem."
"Ne! Tak to už vůbec né." zarazím ho

Ale Tom nás chytl a odtáhl nás do nej bližší restaurace. Tom si obědnal všechno možný, Bill si dal kafe a my dvě si vzaly jen čaj. Seděli sme tam a povídaly sme si o všem možným, jenom Bill tam jen tak seděl a hrál si s lžičkou od kafe a ignoroval okolí. Nejdřív sme se ho snažili zapojit do debaty, ale pokaždý nás nějak odbyl
( i Toma), takže sme to za chvilku vzdali a taky sme ho ignorovali.
Mno, jenomže já sem ten typ člověka, se kterým když se někdo nebaví, tak mu to strašně vadí. Takže sem se pořád s ním snažila navázat řeč, ať už to mělo být o čemkoliv, to zase vadilo Billovi, takže tam vznikla taková menší hádka. Nakonec sem klukům řekla, že si musím odskočit a Bětě sem naznačila, ať jde za mnou.
Sotva sme zašly za roh, bylo slyšet Toma:
"Mohl by si se taky trochu snažit!"
"A proč?!"
"Protože,... "
"Je mi líto Tome, ale já se nebudu bavit s někým, kdo si tak debilně načasuje seznámení s náma! Sice to zahrály dobře, ale já se s nima bavit nebudu!!"

"Nikam nechoď! A sedni si!"
"To si vážně myslíš, že tě budu poslouchat?!"
"No, seš mladší, ..."
"Jen o 8 minut! A to nehraje žádnou roli"
"... a tudíš tě MUSÍM hlídat a TY mě MUSÍŠ poslouchat! Takže plácni ten svůj rozmazlenej zadek spátky na židli a opovaž se s nima nemluvit!!"

"A čopak mi Tomíšek udělá?"
"Mluv na mě normálně! Výš jak u toho šišlání vypadáš?"
"Ne!"
"No tak to buď rád!"
Rychle sem Bětu zatáhla na záchody, který byli kousek o cať. Sotva sem zavřela dveře Běta se do mě pustila

"Oni si myslej, že to bylo schválně?! Že,... že to bylo domluvený?!" jenom pokrčím ramenama

"Tak to teda né! Já nej sem žádná čupka, jestli si myslej, že to s tím úchylem před tou pizzerkou bylo zahraný, tak to se teda pěkně mílej! Vživotě bych na sebe nenechala něco takovýho hrábnout!" sem ji chtěla nějak uklidnit protože tam začala úplně příšerně řvát

"Prosimtě uklidni se!" se na mě jenom zaksichtila
"Ono to, ale nejde víš!! Já totiž nej sem tajkovej ignorant jako ty!" Sem pokrčila ramenama a otočila sem se jako, že odejdu

"Počkej, kam jdeš?"
"No jak si řekla, sem ignorant a du ignorovat, ...."
"Ne! To neuděláš!"
"Seš si tím jistá?"
"Jo!"
"Ale netváříš se tak."
"To bude asi tím, že vím čeho seš schopná!" sem se na ni uraženě podívala
"Dobrá, jak jinak jim chceš teda dokázat, že sme to nehrály. Žádnou histerickou faninku by to co se chstám udělat nikdy nenapadlo!"

"Počkat, co přesně chceš udělat?" Nevěřícně se na ni otočím
"Chceš snad, aby si masleli, že seš nějaká levná čupka?!"
"To né, ale ..."
"Co!?"
"Já jenom, že ..."
"Co?!"
"Buď tak laskava a neskákej mi do řeči!!" zařvalami těsně u ucha, takže sem tam chvilku stála, pak sem asi protřepala to ucho a usmála sem ase na ni

"A můžeš mi prosímtě zdělit CO přesně chceš udělat?!" zeptala se opatrně
"Nóó, co by si nikdy neudělala Tomovi?"
"Já?! Nezapálilabych mu dredy.... Ale opovaž se mu něco takovýho udělat!" úú když říkala tu poslední větu tak z ní šel docela i strach, takže sem raději ustoupila
(pááni, co se stalo toje nějaká mega víjimka), pže by sme se jinak zaase šíleně porafaly.

"Dobře něco jinýho! Ikdyž to s těma dredama nebyl špatnej nápad..."
"Zapomeň!! Tak je nějak pořádně strapníme! To by si žádná faninka nedovolil!" jenom protočím oči ty si, ale inteligent! Spomalený myšlení, co? O čem tady asi celou dobu mluvím?!"

"No já nevím, ale ty u toho strapníš i sebe o což já nestojím!"
"Áále moje milý dvojčátko, se bojí se strapnit? Jo? Tak to máš blbý prostě to budeš muset ignorovat! Vem si ze mě příklad!"

"Z tebe? Si děláš prdel né?" vyvalí na mě oči
"Já? Z tebe? Nikdy!!" Tomu se začnem obě smát
"Dobře tak deme!" Běta se nahrne ke dveřím a "skouší" je otevřít, ale opravdu jenom skouší, protože tahá na opačnou stranu a u toho mumlá

"Já nejsem blbá!"Se musím smát
"Opravdu? Tak to dokaž!" Jen po mě hodí uraženým pohledem , poodstoupí ode dveří a zatáhne
(už konečně správně), ale zatáhne moc prudce a dveře ji praští do hlavy
(jen trochu),
obě se začnem smát a ironicky z opakujem

"Já nejsem blbá!"
Když vejdem do jídelny kluci sedí ui stolu, o něčem se baví a pozorujou nás u toho, když k nim dojdem tak oba zmlknou.