! Fanfiction !

U kluků: Bill

No, k rozloučení nám musel trochu pomoct Gustav. Ale i tak sme to udělali tak nějak napůl. Natty mě jenom obejmula a řekla mi ahoj (to mi k ní nesedí), tak sem jí dal pusu na tvář.

To očividně fakt nečekala, protože se namě dívala jak na blázna. Pak už ale musely jít, tak ji Běta doslova odtáhla pryč.

Sklukama sme je chvilku pozorovali z okna, ale holky se cestou hádaly, nejdřív sem neposlouchal (to vážně nemám za potřebí),

ale jakmile sem zaslechl svoje jméno tak sem hold poslouchal s ostatníma, asi onás nevěděly (asi určitě).

"Tak co?"
"Co, co?"
"Co ty a Bill?"
"Jak, co já a Bill?"
"Nedělej ze sebe blondýnu! Jde na tobě poznat, když se ti někdo líbí a u Billa aš moc."

"Líbit se mi může, ale taky by se musel podle toho chovat!"
"Si to nezapírej! Jedeš po něm na plný čáře! A…."
"Jela! Minulej čas Běto, minulej čas! A minulost je to co uš nejde dát zpátky. Berto laskavě na svědomí, jo?"

"…A je to jeden z mála kluků kterej ti řekne co si o tobě myslí a to na rovinu! Mám za to, že to se ti u kluků líbí, nebo né?"

"Bóže mít dvojče je někdy tak otravný!"

"Chodila by si s ním?"

"Ne!" pokrčí rameny

"Takže jo."

"Hele, dokážeš si představit, jak bych vypadala? A navíc, hledám kluka pro kterýho budu na prvním místě."

"No tak jak bys vypadala, to je mi hned jasný, protože by si tě Magdeburský histerky podaly aš tam přijedem. A když seš u toho kdo je na prvním místě,….. tak co to bylo s Lukášem?"

"Ale to bylo o něčem jiným! Už sme spolu chodili dva měsíce předtím."

"Ahá."

"A můžu se ještě zeptat?"

"Když se ti teda jenom líbí, tak co ty vaše vzájemný hipnotizace?"

"Ty sis ten proslov chystala hodně dlouho, že jo?"

"Jo jo! Takže co mi povíš na tohle?"

"A nehraj si tu na tu hodnou!"

"Ale já tu sem ta hodnější!"

"Dokaš to!"

"Jak dlouho si chodila s posledním klukem? A jak dlouho po tom předtím!"

"Chodila sem s ním así,… pět měsíců."

"No vidíš!" se ušklíbne

"A jak dlouho ty?"

"Já, čtyři."

"Ty mi tu vyčítáš, že sem,…… společensky založenej člověk a přitom s klukama vydržíš kratší dobu něš já!"

"Ale tohle se nepočítá!"

"Dobře tak něco jinýho!"

"S kolika si chodila, za poslední 2 roky?"

"Já? S pěti."

"Já, así s desíti?"

"Ajo, já zapoměla slečna vede krátkodobý vstahy."

"Hahaha!"

"Kolik si jich vynechala?"

"Hey! Jak to můžeš vědět?!"

"Jednoduše. Znám tě, a seš moje dvojče!"

"Když už tak seš ty moje dvojče a né já tvoje."

"Říkáš ty, ale co když si nás naši spletli a já sem starší? Někdy tomu tvoje chování naznačuje."

"Tahle rači nebudeme řešit."

"Proč, máš strach, že bych mohla mít pravu?"

"Tak co, už sis rozmyslela to s tím Billem?"

"Musíš ho do všeho pořád tahat?!"

"Nic s ním nemám! Možná se mi líbil, ale to je asitak všechnon a je moje věc ským bych chodila a ským né! Stejně jako je moje věc, že…"

"Že co?"
"Ájé,…"

Zbytek uš sme neslyšeli, protože byly už daleko, ale přišel zamnou Tom chytl mě za ramena a táhl mě k sobě do pokoje

"Co prosímtě děláš?!" se zaksichtí

"Nevidíš? Táhnu tě po schodech!" protočím oči. To mě to jenom připadá, nebo Tomovo IQ pomalu, ale jistě upadá? Konečně sme už u něj. Sednu si a čekám na vysvětlení

"Mě z toho vinech Tome!" nechápavě se na mě podívá

"Proč? Chceš vzdát sázku?!" se ušklíbnu a zvýším hlas

"Nedělej, že si neslyšel ten jejich proslov! pochybuju, žeby semnou potom všem začala chodit." Sem na odchodu

"No, slyšel a pokud tu sázku chceš vzdát tak nechápu, proč si ji vůbec příjmal! A buď tak laskavej a neřvi na mě! Můžeš si za to sám, že s tebou nechce nic mít, měl si jim věřit!" a odešel pryč

"Tome?!" jen bouchne dveřima. Chvilku tam sedím a pak jdu zaním
"O co přesně v tý sázce jde?" Tom se usmě je
"Máš ji zbalit -to v tvým případě bude o něco těžší, Gusťa ti když tak nenápadně pomůže- a..." přeruším ho

"Nepotřebuju pomoct." Tom pokrčí ramenama
"Mohl by ti to u ní vyžehlit, ale když nechceš... "