! Fanfiction !

O tři týdny později, u nás: Já

"Bětó! Pohni příjdeme pozdě! A…ahoj Mili!"

"No nazdar! Kam dete dneska?"

"No, mi s kamarádkama jde me to na to, hmm.… mno, na narozeniny." Začne se smát

"Tobě lhaní fakt nejde! Tak kolik mu je?"

"K-komu?" hodím na ni nechápavej výraz

"Natt, nehraj si tu na svatouška! Kolik?"

"Pět." Vyvalí oči a já rychle dodám

"Nás tam jde." Viditelně se uklidní

"A kolik jim je?" nachvilku se zamyslím

"15, 16, 19. A celej bar"

"Chápu,... v kolik příjdete?"

"Ráno?"

"Ve 3."

"Ve 4." Hodím na ni psí oči a ona povolí

"Dobře tak do pěti vás tu nechci vydět!" vytlačí mě ven z baráku

"Hey! A co moje…" ani to nedořeknu a už vedle mě stojí Běta

"Ale já chtěla říct: A co moje peníze a né, a co moje dvojče!" Milča zavře dveře, a zachvilku je znova otevře a hodí po nás peněženky

"By v nich muselo něco být." Pronese sklamaně Běta. Milča zase zavře a zachvilu po nás hodí kreditkou. Hned nato, zobouchla a zamčela dveře, pak vykoukla z okna

"Holky? Příjdete pozdě." Řekne nám provokativně, jen s na ni zaksichtíme jakože zrovna ona to bude vědět nejlíp, jakmile, ale zavřela okno, tak sme obě kontrolovaly čas. A ke své smůle sme zjistily, že už zase měla pravdu! Rozběhly sme se k baru, doběhly sme tam
(i přes veškerou snahu) o půl hodiny později, kluci tam ještě nebyly
(se dalo čekat), si budou muset zase zvykat chodit v čas. Každopádně sme to tam docela dost solidně rozjely, zrovna sme seděly u baru s klukama, kteří přišli o 10 minut později neš mi a pily sme Red Bull. Když nějská místní hysterka začala na celej sál řvát

"Tokio! Tokio Hotel!!" nikdo z nás pěti se ani nehl z místa, až pak se zvedli kluci

"Ty holky, potřebujou lekci!!" a odešli. Hned nám bylo jasný, že je jen tak neuvidíme, takže sme se zakecaly s barmanem

"Můžem přisednout?" zeptal se nás někdo ani sme se neotočily
"Jo, místa je tu dost." Až když vedle mě barman postavil další plechovku Red Bullu a tu plechovku chytla ruka s černě nalakovanejma nehtama. Vyvalím voči a rychle se otočím, vedle mě stál Bill a usmíval se na mě.

"Čau." Usměju se na něj. Toho sem tu fakt nečekala
"Ahoj. Co tady děláš?"
"Děláš? A mi sme nic?" otočím se a zamnou stoji Tom a vedle něj Gusťa s Georgem.
"Kluci? Co tady…." Tom vyšoupl Billa a sedl si vedle mě, vypil mu Red Bull
"No, asi před 5 hodinama sme přijeli a chtěli sme si vyrazit a tohle je nejbližší bar." zakončí to Tom, Běta se na mě zamračí, jenom protočím oči a vyměním se s ňou. Ti dva se okamžitě dají do řeči. Jenom se otočím a rozkecám se s Gustavem, ten po chvilce zmlkne, podívá se na mě pak vedle mě (tam trůní Bill) a trochu nejistě se mě zeptal

"Nepůjdeš si zatancovat?" zrovna hráli nějakej ploužák, kývnu a jdu s ním. Hned jak začnem tancovat všichni se na nás otočí, Běta s Tomem zvednou obočí a otočí se na Billa. Tomu se začnu smát.

"Co se děje?" nechápe Gusťa
"Se na ně chvilku dívej." Gusťa nechápal, ale pak je chvilku pozoroval a začal se smát taky, všichni tikali pohledem ze mě na Gusťu a na Billa. Tancovali sme s menším odstupem, ale fakt jenom chvilku, položila sem mu hlavu na romeno a kecali sme o všem možným.

"Naťo?" zvednu hlavu a  podívám se mu do očí
"Mno?" Je trochu nejistej
"Potřeboval bych s tebou mluvit." Zvednu hlavu
"Mluvíš." Začneme se smát, směje se taky, ale pak zvážní
"Víš, Bill...."Všichni zvedli hlavy, ani sem se na ně nepodívala, protože mi bylo hned jasný o co se pokouší, takže sem chytla Gusťu za ruku a odtáhla sem ho dál, kde si sedneme do křesel.

"No, co si mi chtěl?"
"Chtěl sem si s tebou promluvit o Billovi." Zamračím se a ironicky řeknu

"Co je s Billem?" trochu se pousměje, asi poznal, že moje nadšení není nijak velký
"Chtěl sem se tě zeptat, jestli s ním něco máš," chtěla sem něco namítnout, ale nenehal mě mluvit

"nebo jestli k němu něco cítíš?" vyvalím voči, na tuhle otázku opravdu nevím co říct
"Cože?" začala sem se smát
"Já? K Billovi? To je vtip?" Byla sem z něj naprosto vychlámaná, takže se na nás všichni otočili, ale Gustav se ale tvářil naprosto vážně, takže sem se přestala smát

"Proč to chceš vědět?" podíval se na mě a pak se otočil na Toma ten kývl
"Já jenomže Billovi se líbíš a možná i víc neš to…"
"Gustave, že tě to baví dělat ze sebe takovýhodle poslíčka!" Gustav se zatvářil jak při mučení

"Ale mě neposlal Bill…" sem se zarazila
"Skvělí, takže mi laskavě přesně vysvětli, o co tady jde!" Gusťa se zatváří trochu víc nejistě

"Dobře, takže sme vás s Bětou slyšeli předtím než ste odjely, myslím jak ste se o nečem, nebo spíš o někom dohadovaly."

"Úúúúpss. Toto bylo tak hlasitý?" zeptám se, ale odpověď nedostanu. Gusťa se pousměje a mluví dál

"No slyšel to i Bill a udělal si u toho svůj vlastní obrázek, tak bych chtěl vědět, jak by si reagovala na vstah s ním." Sem na něj zamrkala

"Jako kdybych s ním chodila, nebo co by musel udělat, aby sme spolu mohli být?" Gusťa se usměje a přikývne

"Obojí." Trochu znejistím a podívám se na Billa, kterej sedí u baru a kecá s Georgem
"No, tak mi prosím tě hlavně řekni jestli by podle tebe měl šanci." Usmál se na mě
(asi si mýho zírání všiml - to sem tak nápadná?). Sem od Billa odtrhla pohled a vážně sem se podívala na Gustava

"Tak šance by tu byla, ale fakt malá." Gusťa se pousmál
"Lepší neš nic." Se naněj zaksichtím
"Tak kdo tě poslal?"
"Nikdo, přišel sám." Se zamračím
"A proto se furt otáčíš na Toma s Billem?"