! Fanfiction !

"Nic." Odpoví mi Běta se smíchem ostatní ho zadržují. Zamnou vykoukne Bill, když vidí jak na nanás všichni čučí, tak se nechápavě zeptá

"O co sem přišel?" všichni propuknou v smích

"Ale o nic. Nebóój!" vymáčkne ze sebe Tom mezi výbuchy smíchu

"Ste blbí!" Řekne a jde k sobě do pokoje (tenhle byl Gustiho). Ještě asi půl hodiny tam pijeme a kecáme - Tom má furt blbý narášky na to, že sme se tam do toho nějak moc vžili, když už šli všichni spát, zůstala sem tam jenom já a Tom - Běta byla u Toma na pokoji a kluci každej ve svým, teda aš na Toma

"Kde hodláš spát?" zeptá se mě. Stoupnu si vezmu mu polštář a hodím ho na gauč, jdu si lehnout,ale Tom mě chytne za ruku

"Ne! Zapomeň!" odtáhl měk pokoji Billa

"Tady budeš." V tlačil mě do jeho pokoje a zamčel. Chvilku se rozhlížím, Bill je v koupelně, zachvilku přijde a suší si vlasy, nechápavě se na mě podívá.

Jen pokrčím ramenama, Bill kývne

"Chápu." Se pousměju a prohlížím si ho. Nenalíčenej vypadá snad ještě líp.
"Ehm," přerušíticho a já na něj přestanu zírat
"Tak si lehni na postel já si lehnu na zem, OKi?" rázně zakroutím hlavou
"Ne! Ty budeš spát na posteli a já na zemi." Vezme si deku a stele si na zemi, ale já ho chytnu posadím ho na postel, zhasnu vezmu mu deku (stejně má dvě)

"Dobrou!" a už si stelu na zemi, když mě někdo chtí za ruku odvede mě k posteli posadímě na ni, a jde zpátky - takhle se tam 'hádáme' hodně dlouho, když už toho máme plný zuby a jdeme oba nazem (postel je moc… malá). Bill má polštář a já mám deku, ani jedem z nás nemůže usnout, jenom zíráme do stropu, aš oba zvednem hlavu

"Není ti zima?" zeptám se ho, jenom se ušklíbne
"Netlačí tě to?" začnem se smát a pak si teda jdeme lehnout na postel.

Ležíme každej na druhý půlce. Ale je tu ten problém, že ta deka je nějak podezřele úská,

takže sem se k němu musela přisunout blíš,

nakonec sem ležela úplně vedle něho a pořád byla moc úzká,

zvedla sem hlavu a podezřele sem si tu deku prohlížela, až pak sem si všimla,

že Bill na ní z polovičky leží proto je tak krátká.

Usmála sem se

"Dovolíš?" nechápavě se na mě podíval. Jen sem se na něj usmála a rostáhla sem tu deku po celí posteli a co ne vidím - byla aš na zem. Bill se zatváří trochu sklamaně, tak se naněj usměju a lehnu si těsně vedle něj. Chvilku sme si povídali o všem možným, ale zachvilku sme usli

Ráno mě vzbudí tlumenej smích. Otevřu oči a předemnou je sklouněnej Gusťa, Tom a Běta.

"Jak si se vyspala?" zeptá semě Běta s úsměvem od ucha k uchu

"Kráásně!" ale zůstanu ležet, bych sebou stejně flákla zpátky, protože mě bolí hlava.Tomovi cukají koutky

"Bodeť by né. Viť?!" protočím oči a pro sebe si zamumlám

"Co jim zase hrabe?!" otočím se hlavou na druhou stranu, ale nademnou se ozve

"Taky by mě to zajímalo." Vyvalím voči, podívám se pod sebe a vyvalím voči ještě víc, trochu se uklidním a podívám se před sebe. A voči vyvalím znovu, podemnou je Bill a culí se na mě jak svatej

"Ježiši promiň!" rychle z něj slezu a odsunu se dál od něj, ale strhnu mu peřinu. Bill se celou dobu směje

"Počkej, počkej! Tu deku si tu mohla nechat." Řekne se smíchem. Jenom se na něj podívá a zakryju ho. Se usměje, ale pak se podívá smutně na nohy, jenom protočím oči a protože se mi nechce vstávat, takže tu deku skopnu dolů, tak aby ho zakryla, a chtěla sem tu nohu dát zpátky, ale Bill začal protestovat.

"Počkat!" sem se na něj podívala on se usmál
"Takhle mi to vyhovuje." Chvilku na něj vyjeveně zírám - mám po včerejšku okno, takže jaksi nechápu co tak náhlá změna.

Rozhodnu se to ignorovat, lehnu si a zachvilku zase usnu.

Na Billa ale nějak přepadnu - spala sem vedle něj na boku -

a jednou rukou ho chytnu kolem ramen a druhou kolem krku,

Bill mě chytne kolem pasu a kolem ramen, což mě vzbudí. Nechápavě se na něj podívám, jen se pousměje

"Dobrý, Natty." vyjeveně na něj zírám - tak mi nikdy neřek.

Usměje se a dá mi pusu na tvář a pohladí mě po vlasech.

Chvilku sem zmatená a čumím na něj jak na ITho, ale nakonec na jeho hru přistoupím, zvednu se a podepřu se loktama

"Dobrý ráno, Zlato." Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář,

chtěl něco říct, ale nepustím ho ke slovu

"Jdu se osprchovat." a už sem v koupelně.

Osprchuju se, udělám všechny ranní blbosti a lím po kou pelně v podprsence a sukni, kdyš někdo zaklepe

"Broučku?" ozve se Bill

"Hmm," otevřu dveře

"Je tu problém,…" řekne a teprv potom se na mě podívá

"A jakej?" vyhrknu, když mě to jeho hipnotizování začíná líst krkem

"V tý podprsence ti to sluší." Zauvažuje nahlas, jen protočím oči a zavřu dveře.

Zachvilku klepe znova

"Natty, broučku. Prosím." Otevřu

"Když oni nás tady zamčeli." vyhrkne rychle, když znova otevřu

"Zlato?"

"Ehmm, co?"

"Můžu ti dát radu?"

"Jasně!" jdu si pro tryčko, vezmu si je s sebou a jdu spátky

"Když mluvíš s holkou, tak se jí dívej do očí, a né o čtvrt metru níš."

"J-j-jo. Jasně!" ale pořád mě hypnotizoval poněkud níš, než sem mu řekla

"Puso? Můžeš se dívat, trochu víš?" se zatvářil jak při mučení, podíval se mi do očí

"Promiň." Hodila sem na něj pohled jako, že beru a šla sem se převlíct,

ale Bill mě chytl za ruku. Otočím se na něj a chci se ho zeptat co chce,

ale stojí těsně vedle mě, už sem nestihla nic říct, protože mě začal líbat.

Opřel mě o dveře od koupelny, ale já sem je nezavřela jenom přivřela.

Takže sme těma dveřima prolítli a natáhli sme se na zem,

byla to docela solidní pecka, takže dovitř vlítl Tom, no nejdřív se nalepil na dveře

 -zapoměl že zamčel. A až na podruhý nima prošel. První co udělal, bylo to, že zkontroloval postel, sklamaně se rozhlídl a když nás uviděl, trtal pro Bětu.

Zachlivku tam stáli všichni

"Ti na to šli nějak rychle ne?" samozřejmě - Tom a jeho blbý poznámky

Když sem se vzpamatovala z počátečního šoku odstrčila sem ho od sebe

"Bille!"

"Promiň!" rychle se odemě odtáhne a pomůže mi zvednout se. Jenom na něj nevěřícně zírám

"Donesu ti snídani." Vyhrkne rychle

Sednu si na postel a chvilku se vzpamatovávám z toho šoku, zachvilku přijde Bill s podnosem, postaví ho na stůl vedle postele a omluvně se na mě podívá.

"Natty, já…" zarazím ho, nemám zapotřebí poslouchat jeho omluvy - chtěla sem víc aktivního kluka, tak tady ho mám! A je pravda, že od něj sem to nečekala

"Bille, to už neřeš jednou se to prostě stalo." Nechápavě se na mě podívá

"Tobě to nevadí?" Se ušklíbnu

"Vadí. Nesnáším, když se mi někdo pořád za něco omlouvá. A… bože to ste všichni tak nadržení?!"

"Promiň, nevím co to do mě vjelo." A zase ču mí trochu níš, zvednu obočí a dám ruce v bok. Trhne sebou

"Říkala si něco?" protočím oči

"Aha!" podívá se mi do očí

"Fakt promiň neudržel sem se." Vyvalím voči

To tu sem jako jenom další oběť, aby si Pán mohl úžít!?!" vyjeveně se na mě podívá

"To sem neřek." Já sem úplně klidná

"Ale vyznělo to tak."

"Potřeboval bych si s tebou o něčem promluvit." Dodá po chvíli ticha

"Mluvíš." Dodám a oba se začnem smát, ale pak zvážním

"A očem?"

"Chtěl bych se tě zeptat jestli by si mi mohla říct...."

"Co?" -sem strašně nedočkavej člověk a hlavně zvědavej.