! Fanfiction !

"Tak co si mi chtěl?" zeptám se ho, posadí se naproti mě
"Já..." trochu znervózním a zase se topím v těch jeho očičkách
"...chtěl sem... tohle." nakloní se ke mě a chce mě políbit, ale najednou se mezi nama oběví Tomova hlava. Bill se lekne a posune se od něj dál, ale chudák sletí z pohovky, já dostanu záchvat smíchu. Tom zesmutní

"Pusa nebude?" nakloním se k němu a dám mu pusu na tvář, usměje se a jde pryč. Přičemž se na Billa krásně culí, když ale vidí, že ho Bill ignoruje (cožli mu samozřejmě hódně vadí) vráti se k němu.

"Bráško chceš pomoct?" Bill se na něj nedůvěřivě podívá, ale když vidí, že v ruce nic nemá tak mu podá ruku. Tom ho zvedne a Bill jenom něco zamručí jako
"Dík." a sedá si na židli, Tom mu ji přistrčí, Bill se na něj nechápavě podívá. Tom tam chvíli počká (asi dvě minuty) pak rozhodí rukama a tleskne si
"JO!" a jde pryč. Bill se naněj nechápavě podívá a chce vztát, ale... Tomíček ho přilepil =0)
Chvilku na něj koukám a válím se po posteli smíchy, Bill se na mě uraženě podívá

"Tak mi pomoz." jen tak jako zhodnotím situaci
"Když ti nebu de vadit, že ti přitom uříznu zadek. Co to bylo za lepidlo?" Tom vykoukne ze dveří
"Nevim, ale prej to drží hodně dobře!" a zdrhá pryč, protože po něm Bill házel čím mohl
"Bóže ty seš tak důvěřivej." řeknu a jdu k němu a musím se smát
"Tak ty kalhoty budeš muset co nejrychlejc sundat, nebo se ti přilepí na zadek." šoupnu Billa do koupelny v přízemí, ať se z toho vymotá zachvilku se ozve

"Do prdele! To nejde!" začnu se smát
"Dobře jdu pro pomoc... Tome?!" chvilku je ticho a pak se z koupelny ozve
"Né jeho ne!! Au!" Tom přiběhne
"Co? Kde? Kdy?" sklidním ho a ukážu mu na dveře od koupelny, Tom pochopí a jde tam.
"Nepřibližuj se ke mě!" zařve Bill, já se válím po zemi smíchy. Za chvilku vyleze Tom se sklamaným výrazem.

"Copak? Billíček nechtěl pomoct?" zeptám se ho, Tom se zamračí a natáhne

"Néééé, Billíček už pomoc ani nepotšeboval." Odejde. Hned poněm vystrčí hlavu z koupelny Bill. Rozhlídne se po pokoji a já mu hodím kalhoty, nedůvěřivě se na ně podívá, usměju se

"Nic jim není." Bill si je oblíkne

"Teda si to aspoň myslím." Dodám, Bill jen vykulí oči a hledá na nich jakoukoliv vadu, motá se tam dokolečka jak pes za vocasem.

Když to už vzdá tak jde do kuchyně. Sednu si do křesla a najednou mi zazvoní mobil - je to Milča

"Ahoj! Co potřebuješ?"

- "Ale jenom to, že ste měli přijít v pět. Je jedenáct hodin dopoledne - jak mi to vysvětlíš?"

"No my sme… přespaly u kluků a…"

- "Je vám čtrnáct!"

"Brzdi myslíš, že kdyby se něco dělo tak bych ti to zdělila jen tak, přez mobil?"

- "Ne."

"Tak vidíš. Navíc sem Bětu hlídala, nic se nedělo."

- "Takže všechno v poho?"

"Jo. Uplně všechno. Ještě něco?"

- "Jo, v kolik příjdete domů?"

"A pročpak?"

- "nó… já… ehm.."

"Jasný přijdem co nejpozdějc."

- "Dík, pozdravuj Bětu a kluky." Začnu se smát

"Dobře čau!" zavěsí. Pfff, tohle má být naše opatrovnice - né že by mi to nevyhovovalo, ale s těma chlapama to trochu přehání.

"Bětó!" zavolám na ni a jdu k ní

"Máme přijít co nejpozději," Běta zvedne obočí

"Milča zase někoho zbalila." Běta se pousměje a kývne. Tom se na nás usměje

"Tak co budem dělat?" zamnou vykoukne Bill

"S tebou? Rači nic!" začnem se smát, akorát Běta na nás nechápavě čumí, tak jí to s Tomem vysvětlíme, jen se podívá na Billa ten se na ni zazubí a všichni prasknou smíchy.

"Tak pojďte ven aspoň ven." Táhnu kluky s Bětou ke dveřím. Kluci se zastaví

"Počkej." A jdou se převléct, za chvilku přijdou s kapucema na hlavě a skvělejma mouchami. Prohlídnu si je a cukají mi koutky

"Kluci, já vám nechci kazit radost, ale v tomhle to máte stejný jako kdyby ste šli normálně."

Jen mávnou rukou a jdeme, cestou nás zastaví snad 50 faninek (já jim to říkala), takže rozdají horu podpisů a pak jdeme do parku. Běta s Tomem se od nás cestou oddělí
- mrcha!

A jdou spolu, s Billem prolezem celej park a cestou kecáme o všem možným

(fakt sou na něm vidět změny - když na mě taky, co?). Nepadla ani jedna urážka, nic. Prostě pokec bez starostí, úplně sem zapomněla, že se s ním nebavím. Došli sme k nějaký lavičce, takže sme seděli a kecali o všem možným. Už se začalo stmívat, tak že sme chtěli jít zpátky, napsala semněte SMSku, že se sejdem doma.

"Můžu tě doprovodit domů?" vybafne na mě, když si u nich zbýrám svoje věci. Docela mě to zaskočí

"Jo, třeba." Usměje se na mě a pomůže mi s tím - sbírám věci i Bětě, proto mi to tak trvá. Chtěla sem už jít, takže sem šla ke dveřím a vzala sem za kliku, ale Bill mě chytl za ruku.

Otočím se na něj s tázavým pohledem, obvede mě do obyváku

"Chci s tebou mluvit!" dotáhne mě do obyváku, sednu si na opěradlo u křesla a poslouchám

Chvilku na mě zírá a nic neříká, když ale vidí, že se chystám něco namítnout, tak rychle začne

"Chtěl sem si s tebou promluvit o nás dvou." Narovnám se

"Co je s náma?" nechápu. Chvilku mlčí a pak pokračuje

"O nás. Myslím, že…" nějak mi dojde co chce říct, ale nechám ho v tom, ať se vyžvejkne.

"Takhle! Víš zezačátku si mi přišla, jako jedna z mnoha faninek, kterým jde jenom o to vyfotit se s náma…" hodím na něj naštvaném pohled a skočím mu do řeči

"Když už seš u toho! Do vedeš si představit, že by si někdy s někým chodil jenom ze slávy?!" koukne na mě a čeká, co udělám, ale já čekám co mi na to řekne

"Natty, já nevěděl sem jaký ste, neznal sem vás." Zamračím se

"Oto tu jde taky. Většinou se s člověkem musíš sblížit a pak poznáš jakej je!" mlčí a poslouchá mě, až když už sem naštvaná (štve mě, když je někdo u hádek tak klidnej, ale nevim proč sama se tak chovám), tak mě zadrží.

"Dobře, choval sem se jako blbec. Ale… chtěl sem se ti za to omluvit." Vyjeveně se na něj podívám. Všimne si toho a chytne mě za ruku

"A chtěl sem se tě zeptat, co by si řekla na to, kdybychom.. spolu chodili?" zamrkám a čumím na něj jak na blbce - to bych od něj nečekala.Trhnu sebou

"No… to… nevim." Usměje se na mě

"Zkusit by sme to mohli, ne?" chvilku nad tím přemýšlím

"Bille, jak si řekl, něvěřil si nám a kdybych s tebou měla chodit,... -jak mám vědět, že ti můžu věřit, když ty nevěříš mě? Celkově, by to fakt neklapalo, vážně. Chci kluka pro kterýho budu na prvním místě né jako, ta druhá věc." Kývne a pustí mě
vezmu si bundu, pustí mě
"Dobře, chápu."