! Fanfiction !

Většinu cesty k nám mlčíme. Před domem ho obejmu a chci jít, ale chytí mě za ruku

„Mysli na to.“ Dá mi pusu na tvář a jde pryč. Ještě chvilku tam stojím a zírám do prázdna a pak jdu domů.

 

„Mili?“ hodím klíče na stůl a jdu nahoru

„Běto?“ není tu ani jedna – se dalo čekat. Chvilku se přehrabuju v mým kufru

(mám takovej „malej“ kufr ve kterým mám všechny svoje CDčka) a vyhrabu ocať snad 25 CDček, takže si vezmu diskman a lítám po celím baráku,

poslouchám Hipec, Rock, prostě všechno co sem našla (a že tu toho je hodně), za nějakou dobu se vrátila Milča se svým klukem a já sem si jich všimla,

až když sem do nich vrazila.

-pro ně v nevhodný chvilce. Strašně sem se jich lekla oni mě taky,

akorát sem to měla o hodně lepší, protože Milada se s tím klukem zrovna líbala, takže měli místo jazyků cedníky a navíc, Milča zakopla a spadla do křesla, ten kluk kluk padl na ni a srazili se hlavama - au!

 

„Sorry.“ Dostala sem ze sebe, když sem se snažila nesmát a chystala sem se odejít,

ale Milča vyskočila z křesla a táhla mě vedle do obyváku.

 

„Co tady děláš?“ pokrčím ramenama

„Měly sme přijít co nejpozději, a už jé… skoro devět.“

„A kde je Běta?“

„Za chvilku by tu měla bý..“přerušímě výkřik z kuchyně

„Ježíši! Sorry!!“ otočily sme se na sebe a šly sme se podívat, kdo to je.

Přišly sme tam přesně ve chvíli, kdy Běta vyskočila z toho křesla. Milča protočí oči a hypne do mě

 

„Proboha, běžte radši ještě ven!“ kývnu a už Bětu táhnu pryč. Cestou si povídáme, až dojdeme k nějakýmu baru, jenom se na sebe podíváme a už jdem. Docela sme to tam rozjely, ale obě sme se hlídaly, takže sme (co se stalo?) neudělaly žádnou blbost, ale přiopilý sme byly.

 

Když sme asi po třech hodinách šly zpátky domů, potkaly sme po cestě Milčinčinu kámošku, trochu zneužila toho, že sme opilý a zatáhla nás sebou do jejího salónu.

- Vždycky tvrdila, že holka co nemá pořádný tetování– hlavně v našem věku – je v posteli na nic. A nepřipouštěla si to, že nám je čtrnáct.

 

„Tak holky, co to bude?“ zeptala se nás s úsměvem sme se jenom zasmály a už měla hromadu práce, pže opilej člověk toho nakecá hodně, takže nám nakonec vybrala sama.

Když sme odcházely, obě sme to pořád hypnotizovaly,

jako kdyby to mělo vyskočit a sežrat nás to, když to jedna z nás řekla nahlas, jenom sme se na sebe neurčitě koukly a trtaly sme pryč (Hold opilý no).
Jenomže sme cestou blbě zahly, takže sme se motaly kolem dvou baráků.

 „Běto?“

„Co?“

„Nešly sme tadyma už?“

„jo, asi pětkrát.“

„A proč tu chodíme pořád dokolečka?“

„já nevím, asi nás to baví.“

„Mě to teda nebaví.“

„Metaly né.“ Zastaví se a já do ní vrazím hlavou, nevyvážíte a obě sebou liskneme na zem.

„Au! Slez ze mě!“

„Neřvi na mě, já…“ někdo mě zvedl, takže sem vysela ve vzduchu, držel mě za pas, chvilku sem sebou házela, ale pak sem se uklidnila a čuměla sem tomu na ruce. Bětě taky někdo momentálně pomáhal na nohy

„Dík co se stalo, si se praštila do hlavy, nebo co, že mi pomáháš?“ sem ji ale neodpověděla a študovala sem ty ruky co mě drží za pas

"Žeby Bill? - Nesmysl co by tady dělal!" pomyslím si krátce, ale hned to zavrhnu a cuknu sebou
"Musť mě ty úchyle! Okamžitě mě..." nedořeknu to, pže mě dotyčnej pustí na zem
"AU!! Ta zem je tvrdá!" někdo mě obejde, zamnou se ozve Tom

"Neblbni, ona to tak nemyslela, sou vobě nalitý." posadím se na zemi
"Myslela!" Zamě si stoupne Tom a zacpe mi pusu, ublíženě se na něj podívám a on dodá

"Nemyslela." Běta si sedne na zem
"Ale když říká, žer to tak myslela, tak tio tak myslela, bo né?" podaří se mi vysoukat z pod Tomovy ruky
"Jo! Máš pravdu, myslela." ztěžka se zvednu a odcházím, Běta cupitá zamnou, po 10-ti krocích hodím hubu a Běta o mě zakopne

"Ty voe slez ze mě! Nejseš zrovna nejlehčí." Běta se na mě uraženě podívá
"A co sem měla říct já tobě?" zamyslím se
"Ahoj?" protočí oči a sleze, pomůže mi se zvedout. Doplazíme se až domů a asi hoďku nato usnem.

Ráno mi je pěkně blbě. posadím se na posteli a to je asi všechno co sem schopná udělata a jelikož se mi pořádně zamotá palice okamžitě si lehnu zpátky, smířená s tím, že se až do konce života nehnu.

"Jak nechce vidět?!" zařve ve vedlejším pokoji Běta do telefonu, okamžitě se posadím, ale zamotá se mi hlava, takže si lehnu zpátky, zachvilku Běta koukne do mýho pokoje

"Jo ještě spí.... ne, pochybuju, když si nepamatuju nic já... cože?! To mu řekla... ale tak vždyť byla opilá, tak... co budeš dělat, když to projedeš..." dál už ji neposlouchám

"Co projede? Už sem tak blbá bo co, že nic nechápu?!" Běta odejde z mího pokoje. Pomalu se posadím na posteli a plýžím se do koupelny, udělám ze sebe člověka, vezmu si svoje oblýbený masařky a jdu dolů do kuchyně.
Dole lítá celkem naštvaná Běta, zastavým se

"Coje? Děje se něco?" zastavý se
"Jo, pěkně si to po....." zarzí se
"Ne, v poho. To si vyřeším sama." a odejde pryč. Vyjeveně se za ní dívám. Senu si ke stolu a podám si jablko, když je sním dolů přijde teď už vychlámaná Běta, když mě uvydí zaculí se

"Zachvylku přijdou kluci." a pak si pro sebe žvatlá něco ve smylsu, že je to už v pohodě a že má ještě šanci. Během chvylky tu kluci vážně sou, jdu se teda převlíct a když sejdu dolů, všichni na mě koukaj

"Nepůjdem ven?" Táhne Běta kluky ke dveřím, takže jim nezbyde nic jinýho než to odkývnout

Všichni mlčí a koukaj na mě na Gusťu a na Billa -by mě zajímalo proč!- po chvylce Gusťa hypne do Billa a něco mu řekne, Bill pak jde zamnou.

"Nepůjdeš se projít do parku?" kývnu
"Naťo, promiň včera sem se choval jak vůl." zastavým se
"Co?" zarazíse
"Ty si to nepamatuješ?" usměju se
"Popravdě? Byla sem děsně zlitá, mám vokno jak... no prostě si vůbec nic nepamatuju. Takže ať si včera dělal cos chtěl mě je to jedno." Bill se na mě usměje. Otočí se, že půjdu dál, ale zakopnu a Bill mě chytí

 „Bille?“
"No?" otočím se a zamnou stoují Bill a culí se na mě. Zamračím se

"Seš to ty?" taky se na mě zamračí
"Jo, proč bych neměl být?" Pokrčím ramenama
"Já jenom, že sem si od tebe zvyklá na poněkud jinej způsob chytání a zvedání." usměje se

"Jestli ti to vadí..." už chtěl dát ruky víš, ale stáhnu mu je dolů
"Ne ne ne ne! To je v pohodě." Zase se na mě usměje, nadkloní se ke mě
"Tak co?" trochu zaraženě se na něj podívám
"Co jak tak, co?" asi na mě fakt jde poznat, že sem pila
"Jestli si přemýšlela o tom co sem ti řekl." podívám se mu do očí
"No." usměje se
"A?"
"Co?"
"Tohle..." začne mě líbat, tentokrát se mu nebráním, ale naopak se mu oddám.
Odtáhne se odemě

"Takže jo?" usměju se a kývnu
"Jo." Obejme mě a chce něco říct, ale přeruší ho potlesk
"To bylo hezkýý!" Tom sedí s Bětou a klukama na lavyčce kousek odtud a tleskají.
Běta na mě jen mrkne a usměje se, úsměv jí oplatím, pak jim pomůžeme vztát a jdeme pryč.
Cestou si povídám s Tomem - zrovna rozebírame Hipec, takže sme do toho rozhovoru pochopitelně neuvěřitelně zažraní, když ke mě zezadu přijde Bill, kterej doteď rozebíral něco s Bětou, chytnemě kolem pasu a položí mi hlavu na rameno.

"Nepůjdete k nám?" Překvapeně se na něj otočím
"Já nevím, zeptej se Běty." usměje se
"Ta mě poslala za tebou." pokrčím ramenama
"Aha! -Tak třeba jo." usměje se na mě a jdeme dál.

Ráno mě probudí Bill, když mi dá pusu na tvář.
"Dobrý ránko." usměju se na něj
"Dobrý." Chvíli se ještě válíme na posteli, ale pak už musíme vilízt.
"Jdu se sprchnout." kývne a nechá mě odejít