! Fanfiction !

V koupelně sem jen v kalhotech, podprsence a líčím se
(tužku, linky, řesenku - to mám furt u sebe), někdo zaklepe

"Můžu?" je to Bill
"Hmm." vejde dovnitř a krásně se na mě usměje, úsměv mu oplatím a dál se věnuju líčení -dál, trvá mi to 5 minut sevším všudy.
Když vidím, že si mě Bill zkoumavě prohlíží, vezmu si tryčko, oblíku si je a jdu do pokoje. Počkám až vijde i Bill a potom spolu kecáme o všem možným. Až, když řešíme docela zajímavý téma do pokoje vlítne Běta

"Máme jít, dom!" strašně se jí leknu, takže Billa omylem vrazím do nosu, ale takovou silou, že si lehne.

"Promiň!" skloním se nad něj jestli je v pohodě, ale nereaguje
"Bille?" -nic, Běta na nás blbě čumí, zatřepu s ním.
"Bille!?" Bětuš tam nervózně přešlapuje, a já jenom zírám na Billa
"Bille!" lesknou se mi oči. Pak se ale Bill usměje, trhnu sebou. Běta jde pro led a nechá nás tam samotný.

"Ty seš pitomej!" vyskočím z postele a jdu Bětě naproti,
"Když ty si se o mě tak krásně bála." potkám ji ve dveřích, vytrhnu jí led z ruky, otočím se zabouchnu za sebou dveře.
Led hodím po Billovi, chytne ho dá si ho za krk. Pomůžu mu ke koupelně.

"Kdy už si konečně přestaneš hrát na paní nepřístupnou?" naštve se
"Skvělí! Takže ty mě tu vyděsíš k smrti a chcěš mi tvrdit, že ty by s nebyl naštvanej?"
"Jo. To ti na mě tak záleží?" jenom se na něj neurčitě podívám
"Musíš mít zakloněnou hlavu." usměje se
"Takže jo?"
"Zakloněnou hlavu? Jo." Dovnitř vlítne Tom
"Co ste dělali? -Má aspoň něco zlomenýho?" chudák on si vždycky začne dělat takový naděje, že je člověku až líto mu tu radost zkazit...

"No to se ještě neví." Tom nahodí, šibalskej úsměv
"Můžu to zjistit?" Bill vyvalí voči, stoupnu si předněj
"Radši ne Tome." Billovi se viditelně uleví
(Kdybych byla v jeho pozici, tak bych na tom nebyla omoc líp. Byl totiž vohlej, takže byl snadnej teč. )

"Díky!" zaskučí Bill a narovná se
"Hele, já to s tou zaklouněnou hlavou myslela vážně!" rychle si zase klekne a zakloní hlavu

"Ale copak se to s ním děje? Takový poslouchání bych od něj nečekala.
-Třeba nechce zase jednu slíznout!"
Ze zamyšlení mě vytrhne Bill:

"Ještě si mi neodpověděla." zamračím se
"Tys mi něco říkal?" povytáhne obočí, pochopím
"Jo." hodí na mě tázavej pohled, ale já ho ignoruju. Jenom se pro sebe usměju
(a jak se tak dívám tak nej sem sama), když Billovi už přestane týct krev, pomůžu mu stoupnout si a dovedu ho do ložnice. Posadí se na postel

"Nechceš donýst něco na snídani?" zeptám se ho a sama se dívým, že ze mě něcotakovýho vypadlo.

"Ještě chvilku a budu si myslet, že měla Běta provdu!"
Ani mi nestihne odpovědět a už jdu do kuchyně, tam na židli sedí vytlemenej Tom s Bětou - snídani už máme nachystanou, takže jenom čapnu talíře s toastem a jdu rovnou zpátky, protože mě ty jejich pohledy štvou. Když dorazím do pokoje Bill leží na posteli a culí se na mě.

"Co je? Děje se něco?" zakroutí hlavou, tak mu podám snídani a sednu si k němu, pořád se culí, když už má dojezíno tak to nevydržím

"Co ti pořád je?" neodpoví mi
"Můžu tě ještě o něco poprosit?"
"Že já husa pro tu snídani chodila!" kývnu, nakloní se ke mě a začneme se líbat. trošku mě to zaskočí, rychle se odemě odtáhne

"Promiň." ale nepodívá se mi do očí, jenom se pousměju. Všimne si toho
"Tobě to nevadí?" pořád se culím
"Kdyby byl každej stejně opatrnej jako on, tak kde by sme byli. Ale je to od něj milí."

"Ne, nevadí. Jenom si mě tím trochu překvapil." zazářej mu očíčka
"Ha! Tak to je dobře." Překvapeně se na něj podívám, zase se na mě zaculí
"Takže, ti nevadí ani tohle?" Zase se začnem líbat, ale tentokrát už o dost vášnivěji než prědtím, Bill si na mě obkročmo sedne trochu si ho hlídám, protože nechci udělat blbost (umě to snad ani možný není), ale líbáme se dál.

"Ehm, Ehm!" odlepíme se od sebe, ve dveřích stojí Tom s Bětou.
Bill ze mě rychle sleze, ale nějak to nevyměří a místo na postel sletí na zem a už se nesnažil zvednout, až pak zvedl hlavu.

"Ty kreténe výš jak sem se tě lek?!" Tom se zasměje a nahodí andílkovskej pohled
"Neurážej laskavě moji holku!" Běta se zasměje, ale pak ji dojde jak to myslel a dá mu lemo pohlavek.