! Fanfiction !

"To si s tebou ještě vyřídím!" Tom se zašklebil a zdrhl pryč, Běta se usmála
"Ne nechte se rušit." a zavřela dveře, jen se zaksichtím na zavírající se dveře a sednu si na postel, Bill si lehne na zemi a pak se zvedne.

"Nepůjdeme dolů?" kývnu, dole najdeme Toma, kterej se nás jakvidno nevšim a honil se s Bětou

"Poť sem!"
"Ne-e!"
"Dělej!"
"Ne-e!" zamyslel se
"A co zato?" jenže se u toho uvažování zastavil, takže do něj Běta vrazila, padli přímo na sebe (Nevipadalo to, že by jim to nějak vadilo, spíš na opak),
chvilku se sobě navzájem dívali do očí, až pak se začali líbat. Protočím oči
(Nu což, prostě už je taková to nikdo to už nezmění) a jdu dál.

"Ty svý komentáře si odpusť!" vyhrkne na mě Běta, když si z ledničky vytáhnu mlíko, opřu se o ni a chystám vy vynést nějakou poznámku.
Jen se zaksichtím a radši se napiju.

"Ježiši Bille!Tohle mi nedělej!" vykřikne Běta, Tom se zamračí a podívá se ni, takže rači pokračuje
"Já už na to její chování nejsem zviklá!!" Bill se na ni nechápavě podívá a Tom se začne smát.

"Co nemám děla..." nechápe, ale já ho přeruším
"Seš blbá!" a táhnu ho pryč, ale Bill se nenechá
"Co nemám dělat?" Běta protočí oči a Tom sebou mlátí smíchy
"Hele, Tome vím že mladší dvojčata sou, fakt blbí - to mám z praxe - , ale to tví je úplně tupí!" Tom se přestane smát

"Jo, tak to s tebou 100% souhlasím!" a začnou se smát, takže sem Billa odtáhla pryč, když sme v obyváku, Bill zase spustí.

"Co sem zas udělal?" jenom se usměju a snažím se to zamluvit.
"Nic. Jenom moje se moje milí dvojčátko zabouchlo, takže si vymýšlí samí pitomosti." za rohem se oběví Bětinina hlava

"Kecáá. Spíš naopak!" hodím po ní polštář
"Zales!" Bill zvedne obočí a tázavě se na mě podívá, rozhodím rukama
"To není pravda!" Bill se pousměje a políbí mě
"Dobře, ještě to promyslím." dodám,
usměje se na mě a začneme se líbat.
Ze dveří vykoukne Tom s Bětou, ale zase sklamaně odejdou,
pže čekali něco trochu jinýho. Když asi po půl minutě procházejí kolem nás, úplnou "náhodou" do nás hipli, takže sme sebou liskli na zem

"Co to děláš?!" vyštěknu na Bětu, když se ze mě Bill zvedá. Běta se zamyslí a dívá se na nás, Bill se totiž snažil zvednout, ale podlomila se mu ruka, když ho Tom zozesmíval.

"To se ptáš mě, nebo Billa?" zeptá se mě když se to opakuje, jelikož se Bill netváří, že by mu to nějak vadilo, tak se zamyslím

"Obou!" Bill na mě okamžitě hodí omluvnej pohled a chce se zvednout, ale Tom nahodí neuvěřitelnej ksicht (Pozn. pro Bětu: asi jako když mu I.D. řekla, že je romantik a chtěla se s ním cucat) a Bill sebou na mě zase flákne, ale tentokrát neuvěřitelnou silou, takže vyvalím voči.

"Jéé! Žiješ?" zeptá se mě mezi smíchem Běta. Tom tam študuje naši pozici a midlí přitom sebou smíchy.

"Brácha na to deš poslední dobou nějak rychle, ne?" Bill se zakření
"Zato tobě to trvá!" Tom otevře pusu, jakože něco řekne,
ale nic z něj nevypadne. Uraženě se na Billa podíva a odejde.
Netrvá to dlouho a už se vrací pro Bětu, chytne ji za ruku a táhne pryč.
Bill se na něj jen tlemí, takže na něj Tom jenom vyplázne jazyk a jde pryč.

"Ehm, můžeš už ze mě slízt?" zeptám se Billa, když odejdou a on se země anio nehne
"Proč?" usměje se na mě
"Protože, je tu Georg s Gustavem, čumí na nás a čekají co budem dělat." řeknu o dost potišeji. Bill se zevedne a dělá jakoby nic, pak se porozhlíde po obyváku, nikoho tam nevidí, tak se na mě zmateně podívá, jen se usměju.

"Taky by si mi neměl všechno věřit." dám mu pusu na tvář a jdu si sednout, ale pak vyletím.

"Georgu!" strašně se ho leknu a vyskočím o dva metry dál, ale zase rychle uskočím spátky s dalším výkřikem Gustavova jména. Chvilku to tam rozdejchávám a když se vzpamatuju, podívám se na ty dva. Oba sou smíchy úpe v křečích

"To, ale vůbec není směšný!" zamračím se na ně, zezadu ke mě příde Bill a chytí mě kolem pasu, cuknu sebou pže to bylo trochu nečekaný.

"Taky si to ještě promyslím." řekne s úsměvem
"Jak to že sis nás všimla?" zeptá se mě ublíženě Gusťa
"Jo, sme měli s klukama hrát schovku a ty nám to tu takhle zkazíš." zesmutní Georg. Otočím se na Billa, ten něco nohou vyčmárá nazemi a nedívá se na mě

"Sme na ně zapoměli." dodá, začnu se smát
"Zapoměli, nebo ste hráli schovku a pak ste jim zapoměli oznámit, že se už nehraje?" Bill se na mě zaculí.

"Popravdě hned jak zalezli, tak se je už nikdo nepokoušel najít." hodí na mě nevinej pohled.