! Fanfiction !

"Co? Já? Proč?"
"Jen tak se ptám."
"Jo budu, k čemu ti to je?" vylezui z pokoje
"Říkám - Jen tak se ptám." Pokrčí ramenama a jde do kuchyně,
chvilku tam stojím mezi dveřima a snažím se přijít na to co zase chystá,
zachvilku to zbalím a jdu zpátky pokračovat v mí důležitý práci.
Milču sem za ty tři týdny ještě pořádně doma neviděla, vždycky byla někde v tahu s tím jejím přítelem a doma se neukazovala a když přišla tak sem většinou měla takovou náladu, že bych se s ní pěkně pohádala a rozhádat si Milču fakt nechci!
Postahuju potřebný písničky, pustím je a vlezu do okna

-to je poslední dobou moje nej. místo- , poslouchám P!nk a hipnotizuju lidi kolem,
příjde mi to jak naschvál, vždycky, když vylezu,
tak je kolem hromada vožužlávajících se párů. Už mi to leze krkem,
takže okno zavřu a zesílím rádio.

"Můžeš to trochu stlumit?!" Křikne na mě Běta, stlumím to a čumím do blba. zachvilku příjde Běta

"Naťo? Nechtěla by si jít neska, nebo někdy o víkendu na párty?" trhnu sebou
"Nevim, asi ne." chvilku se na mě dívá
"To tu celou dobu sedíš a čumíš do blba? Co tu přez víkend budeš dělat?" pokrčím ramenama

"Nic."
"To mě taky napadlo." otočí se a ještě zamumle
"Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovy." Čumím na ni jak na zjeva, tahle chytrý řečičky mi na ni ani trošku nesedí

"Betys? V poho?" trhne sebou a koukne se na mě
"Jo, jasně." pokrčím ramenama a Betys odejde, ještě slyším jak za dveřima mumlr něco jako

"Tak uděláme zkoušku." -zase jednou má tu svou náladu ignoruju to.
Jdu se umýt a spát. O výkendu se neděje nic divnýho akorát v sobotu se Betys vytratila už po obědě a pak už se doma neukázala. Až v pět večer,
přitáhla dom s hromadou jídla a pití. Jenom kolem mě prolítla a trtala zase pryč,
když sem se jí zeptala co hodlá dělat, tak mi nic neřekla a zase zdrhla.
Vrátila se až druhej denna oběd, cosi chvilku chystala a pak zase šla pryč.
Až kolem sedmí někdo zazvoní, přez puštěný rádio to neslyším, tak zazvoní znova.

"Betys, říkala sem ti ať si sebou bereš klíče!!" než se doplazím ke dveřím dotyčnýho to čekání přestane bavit a za tu dobu zazvoní asi, 5x

Kluci:
Všichni stojí před domem s polu s Bětou a řehní jou se Billovi, kterej je namáčklej na dveřích a zvoní - Tom se o něj totiž opírá, aby nemohl zdrhnout -už se oto pokošel.

"Jo, porát! Výš co to je? Vypínat spešl kvůli tobě rádi o - ještě tak pěknou písničku- Zvednout se přelízt celej barák, dolízt ke dveřím, otevřít je?!" dovleču se k hlavnímu v chodu a chci otevřít. Sotva, ale zmáčknu kliku, někdo se na mě vyvalí a ještě na nás někdo sedne, chvilku mi trvá než se z toho šoku rozkoukám, (pže mám na sobě svoje oblíbený muchy) nakonec si dotyčnýho prohlídnu a zjistím, že je to Bill. Vyděšeně se na něj podívám - taky se netváří zrovna moc šťastně. Za náma (teď už nad náma) stojí ostatní.

"Tak mi nebudem rušit." Řekne Tom a obejde nás Bill se na mě omluvně podívá a zvedá se, ale když jde kolem nás Georg, podkopne (byl fakt nenápadnej) Billovi ruku. Ten na mě zase slítne.

Podívám se na něj, ale nekomen tuju to, sundám si brýle, pže se mi zdá, že sou nějaký vadný. Naštěstí jim nic není, tak se podívám na Billa, ten se zvedne a podá mi ruku. Když sme oba na nohách, pořád mlčím

"Promiň." kývnu
"V poho." nasadím si brýle a odejdu. Vyběhnu schody nahoru a zavřu se do svýho pokoje. Naštvaně si sednu do křesla a brýle hodím na postel. Když se někdo opře rukama o opěradlo toho křesla strašně se leknu a vyskočím, div že tomu dotyčnýmu neubalím.

"Promiň. Nechtěl sem tě vylekat."