Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nečekané potkání XXVIII

9. 8. 2006
"Kudla můžete ze mě slíst?! Nejste zrovna nejlehčí!"
"Aspoň výš, že nemáš hrabat na věci na který se někdo chystá sednou." Zvedne se z něj Běta, Tom se o Gustava schválně opírá a ještě si na něm skočí.

"Poď se nachvilku projít." odtáhne Toma nahoru
"Ještě nějaký otázky?" vytrhnu Willovi plechovku, pže by mi to vypil
"Jo ještě jedna." kouknu na něj
"A jaká?"
"Podaří se mi tě zbalit?" Chytne mě za ruku. Trochu mě tím překvapil
"Mno. Tak to bych neřekla."
"A proč?"
"Mám ti to vyjmenovat? Tak dobře." pustí mě
"Nadals mi do čupky..."
"Ale omluvil sem se ti." doplní mě rychle
"..chodím s Billem..."
"Můžeš se s ním rozejít."
"A známe se jenom necelej den."
"Vadí to?"
"Mě jo."
"A proč?"
"Protožetě vůbec neznám a protože..."
"Dobře. Kámoši?" kývnu a obejmem se
"Dobře takže už nebudu dostávat takový facky? Ono to odtebe docela bolí sice na to moc nevypadáš, ale facku umíš dát pořádnou." začnu se smát a spadnu na něj

"Sorry." vysoukám ze sebe a pořád se směju
"To bylo za ty facky, nebo za to, že si mě zalehla - néže by mi to vadilo-?" zeptá se mě, když se z něj zvednu, pokrčím ramenama

"Obojí?"
"Takže facky už nebudou?" zakroutím hlavou. Během dalších týdnů nám manager hodně volal jak s Williemem vycházíme. Kluci totiž museli odjet a zůstala sem tam jenom já s Bětou a Williem, ten se přesunul do vedlejšího hotelu, takže sme byli v jednom kuse všichni tři někde venku, lítali všude možně po barech. A docela dost dobře sme se sehráli.

"..Dobře ahoj. Čau." Položím telefon, Will na mě kývne hlavou ať mluvím
"Volal Bill..."
"To se dalo čekat."
".. že přijedou dneska večer." Will kývne
"Tak to bysme mohli trochu uklidit, ne?" slezem z postele a tak trochu uklidíme
(Pozn pro Betys: slezem z postele, to neznamená, že se něco dělo, jasný?!), lehnem na postel

"Neměla bys to říct Bětě?" zamyslím se
"Jo, to jo." nadechnu se a on mě rychle zarazí
"Chtěl sem říc, že bys to měla Bětě jít říct." smutně se naněj kouknu
"Ale noták, přece..." začne mávat rukama
"Ne! Nic takovýho, mě nepřemluvíš." udělám na něj psí očíčka a on si schová hlavu pod polštář, lehnu si co nejblíž k němu a zařvu na Bětu, že neska přijedou kluci. Odpověď se mi dostala okamžitě - celkem solidní výbuch smíchu. Will se vyhrabe zpod polštáře a začne si stěžovat

"Ani tohle už nepomáhá!" pak si všimne, že ležím těsně vedle něj, jenom se naněj nevině zaculím a to je asi všechno co stihnu, pže si na mě sedne a začne mě lehtat. Celkem solidně u toho rozházíme postel, když někdo otevře dveře, Will ze mě rychle sleze a sedne si vedle mě. Posadím se na posteli a koukám na dveře ze kterejch vyleze Bill. Překvapeně na něj kouknu a on se zaraženě koukne po pokoji a odejde
(Se mu nedivým. Ono to musí vypadat zajímavě -rozházená postel, vyhrnutý tričko, vedne tebe kluk =0Đ ), rychle to tam s Williemem porovnáme a já jdu zaním. Cestou potkám Toma, kterej mi naznačí, že je v kuchini. jdu zaním. Chvilku na něj koukám a pak jdu k němu

"Můžu?" koukne ne na židli vedle sebe a pak kývne. Sednu si vedle něj a tu židlu si přitáhnu ještě blíž. Začnem spolu kecat, chvilku to mezi náma vázne, ale pak Bill klasicky spustí. Přehodím téma na to co se dělo v tý posteli u nás na pokoji. Vysvětlím mu to, Bill se chvilku kouká na desku stolu.

"Výš. Asi bychti měl taky něco říct." koukne na mě, usměju se na něj
"No je to trochu složitější, já sem..." nedořekne to, protože dovnitř vlítne Gustav s Willem a táhnou nás pryč, někam na nějakou pařbu. posadím swe u baru vedle Billa

"Tak co si mi to chtěl říct?" koukne se na mě
"Co? Jo aha noooo, tak...." koukne na parket
"Nepudem si zatancovat?" otočímse za sebe
"Tak dobře." Chvilku tancujem, jenže se trochu napijem, takže z toho je menší souložák a přesunem se k nám dom. S odemikáním sem měla menší problém, nejsem Běta abych stíhala tolik vecí najednou =0Đ. Jelikož sme byli celkem solidně nalití, tak sme jaksi ignorovali přítomnost lidí na ulici, kteří na nás furt čuměli. Když se mi podaří konečně odemčít, nijak se dole nezdržujem a jdem rovnou nahoru. Na schodech sebou, pěkně fláknem, ale to jaksi nikdo z nás ani nepostřehl, prostě sme se jednou napili no, tak z toho bylo zase něco víc.


Ráno, mě vzbudí Bill, kterej se očividně nudil a prstem mi kreslil na rameni kolečka, otočímse na něj a dám mu pusu na tvář.

"Dobrý ránko." usměju se na něj, úsměv mi oplatí a lehne si na mě
"Co budem neska dělat?" líbne mě na tvář, usměju se
"Mno tak to nevym, ale možností máme dost." taky ho líbnu
"Jo to máme, ale kterou si vybrat." dovnitř vlítne Běta
"Tady ste! Vás všude hledám. Volal Gustav." Bill si lehne vedle mě a zvedne hlavu
"A co chtěl?"
"Mno to já nevým - mě to Tom neřekl, ale máš jít dolů." Zaleze, Bill se líně dovleče do koupelny a pak vykoukne, zarazím ho dřív než něco stinhe říct

"Hned donesu." Zachvylku sem zpátky a podám Billovy pánskej sprcháč a nějaký serepatičky

"Díky." Osprchuju se v koupelně u Milči a jdu dolů na snídat se. Dole sedí kluci a před nima pochoduje Will, nevšimne si mě a cosi tam do nich hustí. Projdu kolem nich do kuchyně a spátky dojdu s jabkem

"Takže jestli sem to dobře pochopilm, tak on se nejdřív .... pak se do ní zabouch a teď nevý jak jí to říc - že to bylo celý jenom..." Tom mu skočí dořeči

"Právě, že celý ne a ona mu nebude věřit." sednu si na stůl za Williema, kluci vyvalej oči a nějak se Willa snaží na mě upozornit

"Abych provdu tak bych se jí ani nedivil, kdyby mu už nevěřila, protože, kdyby se někdo... Tome, seš v pohodě?" Chvylku na něj kouká a pak se otočí

"Ahoj Natty." usměje se na mě a dá mi pusu na tvář a nejistě se podívá na kluky
"Co řešíte?" nakloním se do strany abych vyděla na ostatní, ti se okamžitě začnou culit "Chtěliste něco?" seběhne dolů Bill, kluci se na něj děkovně otočí, pak se zase otočí na mě

"No jo, už du." zvednu se a jdu nahoru
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář