! Fanfiction !

Políbí mě, ale přesně v ten okamžik se na nás otočí Zuzka, nahodí totálně znechucenej pohled a jde k někomu, teprv teď si všimnu, že to je její brácha. Oba na nás hodí znechucený pohledy, ale to už nevnímám, protže pro nás příjde jejich os. bodyguard a odvede nás knim na hotel. Betys se k nám hned navalí a chce vědět co se tam stalo (viděla to oknem, všichni to viděli)

"Můžu s tebou mluvit?" Běta mě zatáhne dál od kluků
"Tak co?" vyjede na mě, dřív něž stačím něco říct a hned zase pokračuje

"Co říkala?!" zarazím ji, protože mě tenhle výslech příjde naprosto stupidní

"Prosímtě nech mě taky něco říct! A navíc tím způsobemn, jakým totu do mě hustíš si připadám, jako kdybych s Billem chodila jenom kvůli slávě a abych Zuzku nasrala!
Cožli stoprocentně není pravda - ani jedno!!" zarazí se,
chtěla sem jí to, co se dělo venku vysvětlit, ale vyrušil ná zvuk tříštícího se skla. Obe sebou trhnem, jenom uvidíme jak za Billem práskliy dveře. Nechápavě se na sebe podíváme a jdeme za ním.

V kuchyni sedí Bill,s klukama a všichni sou naštvaní, sotva nás Bill spozoruje, zvedne se a jde pryč, nechápavě se podíváme na kluky a ti nám naznačí, ať si sednem. Tom si sedne na stůl

"Petro, můžeš..." nenechám ho to doříct
"Co se mu stalo?" kluci se kouknou na Toma a pak na mě, já s Bětou na ně akorát nechápavě čumím.

"Může te nám některá říct o čem ste se bavily?" Kouknu na Betys
"Chtěla sem vědět, co říkala Zuzka." Tom se na mě koukne a hodí tázavej pohled
"Zastavila, semjí, protože namě furt něco žvatlala a já si připadala, jakobych s Billem chodila jenom proto, abych nasrala Zuzku a protože je slavnej." Tom se podívá na kluky a pak na mě, sedne si na židli

"Víš Bill slyšel jenom část vašeho rozhovoru a to tu ve který říkáš tohle -s Billem chodila jenom kvůli slávě a abych Zuzku nasrala!-" dopoví Tom a kouká na mě. Už se pořádně ani nekontroluju, rozvalím pusu a plesknu sebou na židli, kterou mi přišoupne Gustav, nepřítomě čumím na desku stolu.

Betys do mě hypne, ať se probudím, trhnu sebou

"Já... skusím mu to vysvětlit." Zvednu se a chci odejít,
ale Tom mě chytne za ramena a posadí zpátky,

"Nech ho, zachvilku přijde sám." Jenom se na něj podívám a zakroutíim hlavou, zvednu se a jdu za Billem. Betys na ně jenom čumí s otevřenou hubou, sotva se zamnou zavřou dveře všichni se na ni otočí.

"Měla bych za ní jít - pohádá se s ním." Tom se uchechtne,
"Ty jejich hádky, mě jednu dobu docela scházely." Otočí se na něj
"Jo mě taky, ale věř mi, že po týhle budou dělat všechno proto, aby se sobě vzjemně vyhnuli co nejvíc to půjde." Tom se zakření,

"Jak dlouho myslíš, že to vydržej, dva dny? Doteď to vypadalo, že se od sebe neodlepí a choděj pořád spolu a teď,
že by spolu neměli prohodit ani slovo?.... - nemožný!" Betys pokrčí ramenama

"Když myslíš...."nedořekne to, protože uslyší mě jak jdu od Billa.

Pěkně sem za sebou práskla dveřima, pěkně mě naštval chvilku tam ještě srojím a snažím se to rozdejchat, když otevře dveře. Chvilku na sebe čučíme a pak prostě skončím to co vlastně nikdy ani nemě lo začít....

"Víš, možná, že začít s tebou chodit byla nevičíslitelná chyba!"
"Fajn!" chce za sebou zavřít, ale strčím mu tam nohu. A mluvím dál
"Nechápu, jak si semnou mohl chdit, když tu omě teď tvrdíš, že sem levná čupka! Takže když to pán není schopnej udělat sám, tak můžu já?" mlčí

"Chodit s tebou byla moje životnáí chyba, takže doufám, že už tě nikde neuvidím!" futr nic neříká, což-li mě u něj dost vytáčí

"A víš co, teď když už je to vyřízený.. Bětě sem říkala něco úplně jinýho, přesněji - A navíc tím způsobemn, jakým totu do mě hustíš si připadám, jako kdybych s Billem chodila jenom kvůli slávě a abych Zuzku nasrala!
Cožli stoprocentně není pravda - ani jedno!! -" Fláknu s dveřima

"Čau!!" a jdu dom Betys s klukama, sou naskládaní ve dveřích od kuchyně a s rozvalenou pusou čumí na dveře se kterýma sem práskla, první se probere z tranzu Betys

"Já to říkala!" nikdo nic neříkal
"Vezmu jí věci." jde k Billovi do pokojel, zaklepe - nic, tak vztoupí dál

„Bille?“ sedí na posteli a čumí z okna

„Hmm… .“ jenom kolem něj projde a vezme mi moje věci

„Co to děláš?“ otočí se na ni

„Odnáším jí věci.“

„Cože?“ Běta si sedne vedle něj

„Víš Bille, možná že ji fakt neznáš tak dobře jak si myslíš. Pochybuju, že by ti dala možnost se jí omluvit. A kdyby jo tak by jí muselo být fakt hodně blbě.

Vždycky, když se s někým rozešla, tak se s ním usmířila a normálně s ním kámošila,

prostě vymazala vzpomínky na předešlej vztah a byla s ním dál – jako kamoška.

Ale nikdy, když se s někým rozešla, tak to s ním nezkusila znovu – nikdy. Musel by ses hodně snažit!“ Lehne si na postel

„Proč sem tak tvrdohlavej?!“

„No, tak na tuhle otázku ti neodpovím, ale musím ti pogratulovat, si první, kdo ju takhle vytočil.“ Uchechtne se, pak s tím zase začne

 „Měla pravdu, chodit s ní byla chyba.“ Bety se zvedne a jde pryč, sotva za sebou zavře dveře, nahrne se k ní Tom

„Tak co?“ vydá se k nám domů
„Nechce ju vidět.“ Tom se zastaví
„To ti řek?“ Bety se taky zastaví
„Ne, ale vyznělo, to tak.“ došli až před dveře

 „Všechno?“
„Ne-e! Ještě si nadával, proč je tak tvrdohlavej.“
„A co si mu řekla ty?“
„Že jestli, ju chce zpátky tak má co dělat. A pak si ztěžoval na svou tvrdohlavost.“ Tom ji doprovodí až před dům

"Jak se budeme teťka výdat?" chvilku přemýšlí
"To, že se hádaj oni, přece neznamená, že se budem hádat taky, ne?" Tom se usměje a kývne

"Mohli by sme zkusit je dát dohromady." Běta nad tím chvilku uvažuje
"Dobře." kývne začnou se líbat