! Fanfiction !

Naštvaně příjdu dom a sednu si do okna, nad vším přemýšlím. Nakonec mě z mýho zamyšlení vytrhne přicházející dvojce, po chvilce poznám Betys s Tomem o měčem se baví a pak se začnou líbat. Slezu z okna a jdu do obyváku, sednu si do křesla - do toho nejvíc v koutě. Zachvilu příjde Běta vůbec si mě nevšimne - hold není zvyklá na to, že nejsem slyšet. projde kolem mě a jde mě najít, všimne si mě teprv když rozsvítí a jde si sednout s tím že tu nejsem, lekne se mě a odskočí o 2 metry dál.

"TOHLE mi nedělej!" zamračím se
"Co tím tohle myslíš?" přitáhne si křeslo
"Ty se mě ještě ptáš?" zvednu se
"Sorry, ale to s kým se hádám, rozcházím, s kým chodím, prostě všechno co dělám je moje věc!" vyjedu na ni a zalezu k sobě do pokoje, ještě nezapomenu pořádně prásknout dveřima. Chvilku tam ještě sedí a pak vztane a jde ke mě
- zaklepe (co se stalo? Té po... pátý?)

"Nech mě být!" zařvu, než stačí cokoliv říct. rovnou to vzdá a jde do koupelny
"Tome?"
- "Nó?"

"Myslí si, že to bude mnohem těžší než sme si mysleli."
- "Taky sem zjistil."

"Mluvil si s ním?"
- "Jo."

"A?"
- "Zítra jedem pryč."

"Cože?! Kam, proč?"
- "Můsíme, máme nějakej koncert a pak pár rozhovorů."

"Ajo."
- "Jenomže, j nevím kdy - jestli vůbec - se vrátíme."

"Co myslíš tím jestli vůbec?"
- "Domlouval to totiž Bill, takže fakt nevim."

"Dobře tak mi pak zavolej, ju?"
- "Jasně ahoj."
Chvilku tam ještě stojí a cosi tam hypnotizuje, zachvilku se probere a jde zamnou

"Natty?!"
"Coje!!?" vyštěknu na ni
"Kluci zítra odjížděj, nechceš se s nima aspoň rozloučit?" vyvalím oči a posadím se na postel. - Sem to asi přehnala, ale co, má mi věřit - vztah je založenej na výře!

"Ne, Proč?!!"
"Jen tak." dál už ju neposlouchám, prostě sedím na posteli a čumím do blba.

Když se ráno vzbudím Betys doma není. Vzpomenu si, že říkala něco o klucích, ale nechám to plavat. Sednu si do kuchyně ke stolu a hipnotizuju ledničku, jako kdybych čekala, že se sama otevře a nachystá mi snídani. Asi pohodině zírání to vzdám a jdu zpátky do pokoje. Nevim za jak dlouho, ale usnu a vzbudí mě až Běta, která teprv přijde - podívám se na hodiny

"Čau."
"No nazdar." odpoví mi suše
"Můžeš mi říct co si tu dělala?"
"Já? Spala." ironicky se na mě podívá
"Aha a tvoje poloha?" zvednu hlavu - zase spím tak, že obímám polštář
"Tak spím vždycky."
"AHA!" kývne jakože 'chápe'
"A vybulený oči máš proč?" narovnám se
"Cože? Co blbneš?!" hodí na mě chápavej pohled
"Se na sebe podívej." podá mi zrcátko, s hrůtou zjistím, že měla pravduu oči mám úpe rudý. Sedne si vedle mě

"Fakt si do něj byla zabouchlá, co?" Nechci otom mluvit.
"Co ty o tom můžeš vědět." otočím se na druhej bok a usnu.

Vzbudím se až další den kolem pátý ráno. Betys ještě spí, tak ze sebe udělám něco, čemu se dá aspoň trochu říct člověk - akorát vynechá líčení, místo toho si vezmu svoje nej. masařky a jdu se projít, venku sem až do dvanácti, kdy dostanu hlad, takže se vracím zpátky. Když mě Běta uvidí vypadá, že by mi nejradši namidlila
(au! Od ní by to mohlo bolet).
Další dva týdny se vyhýbám veškerýmu společenskýmu životu a tak nějak mi něco dochází.