! Fanfiction !

Skoro vycházim z pokoje, když ucítim, jak mě Bill chytá za paži….

,,Anno, prosim, buď tu se mnou! Já už dál nemůžu!" svalí se na postel a začne brečet. No, tak to bude vážný! říkám si. Tolik ho chci obejmout a říct mu, že bude všechno dobrý, ale nějak nemůžu. Před očima vidím včerejší scénu. Když jsem brečela a potřebovala ho, tak tu pro mě nebyl…tolik se přemáhám, abych k němu nepřistoupila a nezačala ho utěšovat…přejíždět po jeho vlasech a cítit stále jeho vůni…ale ne! Nesmím to udělat. Přikazuju si, ale část mne to stále nechce pochopit. Dívám se stále na Billa a on mě taky pozoruje s ubrečenýma očima. Už už nadzvedávam nohu, která má určit můj směr. Teď mám rozhodnout. Buď k Billovi a nebo pryč za Tomem. Tak kam???

Jdu pryč. Kašlu na Billa, beztak to bude nějaká prkotina! Kluci vždycky brečí kvůli kravinám a pak když by měli brečet, tak nebrečí. A Bill je jen rozmazlenej fracek, stejně jako Tom. Běžím dolů po schodech. Směrem za Tomem. Doufám, že jeho láska k luxu už pominula, protože jinak se z toho zbláznim!

Vcházim do obýváku a vypadá to, že mam štěstí. Sedí tam Tom a čumí na bednu. Asi nějakej seriál. říkám si, ale po bližším prozkoumání zjišťuju, že de o Esmeraldu. Koukam chvíli na Toma a mam z něj další výtlem. Drží si u nosu potah, smrká do něj a z očí mu tečou slzyčky. ,,Chosé Armando nepřijel!" ozve se z televize stařena jménem Dominga. ,,Chosé Armando nepřijel!?" řekne ještě dmamatičtěji nějaká copatá nána a do toho spustí vzlykající Tom: ,,Chosé Armando nepřijel?!" ufňukne si a smrkne do potahu. ,,Tak Chosé Armando nepřijel!" opakuje znova se smutkem. ,,To se nesmí dozvědět Esmeralda!" komentuje dál. V tom se v televizi objeví nějaká zeleně oblečená, docela fešná, dívčica a začne řvát: ,,Chosé Armando nepřijel!!!" pláče zoufale a Tom tomu přidává grády… ,,fňuk fňuk…:,,Chosé Armando nepřijel!" rozeřve se na celý kolo a to už ho jeho mamka, co kupodivu asi před chvílí přišla okřikne: ,,Tome, nesmrkej mi do povlečení na křeslech! Budeš si to prát sám!" Tom na chvíli umlkne a s otevřenou hubou a vyvalenýma oči sleduje dění tohoto ,,velmi napínavého" seriálu.

Po velmi dlouhé půlhodince, co se na to Tom dokoukával a u konce čučel jak vejr, tak se ho du konečně zeptat, co se stalo Billovi.

,,Hale Tome, coš je s Billoušem?" doběhnu ho, když de k sobě do pokoje a po předchozí zkušenosti zůstávám raději opřená ve vchodu do jeho pokoje. ,,Mno ehm, co by s nim mělo bejt?" pozvedne obočí a drbe se podezřele za uchem. ,,Přišel, začal brečet a teď asi bulí do polštáře, tak mi nepovídej, že mu nic není a že ty nic nevíš, když se drbeš za ušákem a přejíždíš si druhou packou přes nos! To jsou příznaky nervozity, když někdo lže, víš! Tak mi tu nepovídej báchorky a vyklop co víš!" odhodlam se jít blíž k němu. ,,Mno já to…odmlčí se….tobě to řikat nebudu!" vyplázne na mě jazyk. ,,Jestli mi to neřekneš, tak na tebe kecnu tvou sympatii k vysavačům!" vydíram ho. ,,Nééé, jen to ne!" ulekne se. ,,Tak já ti to teda tento no." řekne potišeji. ,,Sem si to rozdal s Erikou a von nás při tom načapal!"uchechtne se. ,,Eh..cože???" vykřiknu a dopadnu s údivem na jeho postel.

,,Ty musíš vošukat každou, co?" vyjedu po chvíli na něj. ,,Ale já…"chce se bránit… ,,OK, tak jo musim a chci vojet každou, co za to stojí!" přizná se nakonec a divně se ke mně přibližuje. ,,A to si myslíš, že ti každá podlehne?" namítnu. ,,Jo, každá. I když to u některejch trvá dýl!" přihrne se ještě blíž. ,,Ty mi taky podlehneš!" zašeptá mi do ucha a já se docela třesu. ,,A co když já ne?" ,,Ale jo." Dokončí a asi mě chce políbit, ale naštěstí se dřív odvalim na druhej kus postele. ,,Von ti to jednou někdo vytmaví! To se neboj!" řeknu a odcházim. ,,Já mam rád sado maso, jestli myslíš tohle!" zařve za mnou ještě ten blbec, ale to už zas myslim na Billa. Za chvíli bych měla jít spát. Měla bych jít k Tomovi, ale mam z něj nějak strach a mimo to se mi nechce přenášet matrace. Takže budu chrnět u Billíse.

Vcházim k němu do pokoje a on je na posteli. V místosti je tma, ale je slyšet tichý vzlyk. Nevidím mu do tváře, protoře je otočenej ke zdi, ale už mi ho je zase tak moc líto. Stane se něco hroznýho, když ho obejmu? Nebo třeba zas políbim? Přemítá mi hlavou myšlenka. Jenom chviličku ležím zakrytá na matraci a poslouchám jak se asi trápí. Mno, kdyby se netrápil, tak by nebrečel. Já ho tak miluju! Najednou mi buší srdce. A něco ve mně mě dusí. Tohle se nedá vydržet! Ničí mě, ho takhle vidět. Vstávám z matrace a lezu k němu…Pomaličku si lehám na postel. ,,Tom mi řekl, co se stalo." brouknu a přihrnu se lehonce blíž. Jemně ho pohladím po vlasech…

camaya